13 C 202/2024-62 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný s , právnická osoba, ., IČO , IČO, (právní předchůdkyní žalobkyně, dále též „banka“) uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, , v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaná zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, , a to počínaje dnem , datum, , přičemž smluvní strany se dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 6,90 % ročně. Banka svůj závazek splnila dne , datum, peněžní prostředky žalovanému poskytla, avšak žalovaný následně svou povinnost hradit úvěr řádně neplnil, tudíž banka využila svého oprávnění a úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Předmětná pohledávka byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze dne , datum, převedena na žalobkyni.2. Žaloba byla žalovanému doručena dne , datum, , žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.3. Žalovaný na základě výzvy soudu svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:5. Žalovaný dne , datum, uzavřel s bankou SMLOUVU O ÚVĚRU Expres půjčka, na jejímž základě se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, s tím, že se žalovaný zavázal jí zaplatit tento úvěr ve 120 měsíčních splátkách ve výši , částka, , s roční úrokovou sazbou 6,90 %; RPSN bylo vypočteno na 7,22 %. Součástí této smlouvy jsou i Produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru (dále jen „PPSÚv") obsahující smluvní ujednání, popis a způsob poskytování spotřebitelských splátkových úvěrů; Sazebník obsahující také smluvní ujednání o úrocích z prodlení; Podmínky obsahující smluvní ujednání společná všem smluvním vztahům. Podle odst. 13 a 14 Produktových podmínek Banky je banka oprávněna prohlásila úvěr za splatný z důvodu porušení závazků ze strany žalovaného (mezi důvod porušení je přitom řazeno prodlení s úhradou svých dluhů). Úvěr byl ze strany banky prohlášen za splatný k , datum, dopisem ze dne , datum, s odůvodněním, že žalovaný opakovaně porušoval smluvní podmínky úvěru.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Potvrzení ze dne , datum, a Přílohy č. , hodnota, (žalovaný je uveden pod bodem , číslo, ) vyplývá, že banka postoupila své pohledávky za žalovaným na společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , přičemž postoupení bylo oznámeno žalovanému přípisem banky ze dne , datum, .7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a přílohy (žalovaný je uveden pod bodem , číslo, ) vyplývá, že , právnická osoba, ., IČO: , IČO, postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni, přičemž postoupení bylo oznámeno žalovanému přípisem společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, .8. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu předložila Potvrzení o výši přijmou ze dne , datum, (dle obsahu tohoto potvrzení je zřejmé, že správné datum vystavení je , datum, ), vystavené tehdejším zaměstnavatelem žalovaného společností , právnická osoba, , z něhož vyplývá, že žalovaný má průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce ve výši , částka, . Celkový čistý příjem žalovaného za posledních 5 měsíců byl , částka, ; přičemž je zaměstnán jako vázaný obchodní zástupce od , datum, . Dále bylo soudu předloženo vyjádření banky ze dne , datum, , podle kterého úvěruschopnost žalovaného hodnotili individuálně, přičemž vycházeli z dostupných interních a externích databází a ověření v insolvenčním rejstříku. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje a nesplátkové výdaje. Konkrétní výpočet byl takový, že od příjmů , částka, odečetla interní splátky , částka, Kč a životní náklady ve výši , částka, , přičemž jí vyšlo, že maximální výše měsíční splátky je , částka, .9. Z dokumentu s názvem Žádost o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný ke své majetkové situaci uvedl, že má průměrný měsíční příjem ve výši , částka, , což dokládá potvrzením o příjmu.10. Ohledně samotného čerpání úvěru soud z předložených výpisů z úvěrového účtu zjistil, že úvěr byl žalovanému poskytnut dne , datum, . Žalovaný tento úvěr postupně splácel, přičemž poslední částečná platba byla provedena dne , datum, ve výši , částka, . Předchozí poslední splátka úvěru byla žalovaným provedena dne , datum, ve výši , částka, . Z výpisu úvěrového účtu ze dne , datum, soud zjistil, že na jistině zůstává uhradit částka , částka, , na smluvním úroku částka , částka, , na úrocích z prodlení částku celkem , částka, a na poplatcích zbývá uhradit částka , částka, .11. Podle § 1841 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 9 odst.1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“14. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené za prokázané, že banka uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný mohl čerpat úvěr až do výše , částka, . V případě porušení smluvních povinností přitom banka byla oprávněna k tomu, aby úvěr zesplatnila. Soud má z předložených důkazů rovněž za prokázané, že banka při poskytnutí tohoto úvěru řádně zvažovala úvěruschopnost žalovaného dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná skutečnost, že žalovaný nakonec úvěr řádně a včas neuhradil, podle soudu neznamená, že banka svým povinnostem plynoucím ze zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. V tomto směru má soud za důležité, že banka vycházela v době uzavírání tohoto úvěru jak z údajů předložených samotným žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne , datum, , ale i z informací dostupných v příslušných databází. Pokud banka tehdejší majetkovou situaci žalovaného (tedy k datu uzavření smlouvy o úvěru) vyhodnotila tak, že je dostatečná k tomu, aby byl žalovaný schopen dostát svým smluvním závazkům v podobě úhrady měsíční splátky ve výši , částka, za situace, kdy tento dokládal řádově vyšší příjmy, nemůže jí soud ničeho zpětně vytknout, neboť nelze její úvahy vycházející z ekonomických modelů a jejích znalostí považovat za nedostatečné, a to i s ohledem na výši úvěrované částky a příslušného úroku ve výši 6,90%, zvláště když bylo soudu doloženo, že žalovaný byl své závazky z této úvěrové smlouvy schopen splácet skoro 7 let, z čehož je zřejmé, že po relativně dlouhou dobu se úvahy banky při posouzení úvěruschopnosti žalovaného ukázaly ve vztahu k tomuto úvěru jako správné.15. Soud tedy uzavírání, že banka s žalovaným dne , datum, uzavřela řádnou platnou smlouvu o úvěru, na jejímž základě banka žalovanému poskytla úvěr, který však žalovaný nakonec neuhradil.16. Stran výše částky, kterou má žalovaný za povinnost uhradit na základě této smlouvy o kontokorentu, soud odkazuje na výše uvedená skutková zjištění vyplývající z výpisu úvěrového účtu, podle kterého na jistině zůstává uhradit částka , částka, , na smluvním úroku částka , část