13 C 254/2024-35 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnou zápůjčku ve výši , částka, , za což měl žalovaný zaplatit celkem , částka, Žalovaný však následně uhradil pouze , částka, . Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni, přičemž po postoupení žalovaný uhradil ještě , částka, . Pohledávka za žalovaným byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , přičemž pro neplnění podmínek oddlužení bylo insolvenční řízení zastaveno. Žalovaný dále uzavřel s původním věřitelem dne , datum, smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě od původního věřitele obdržel zápůjčku , částka, , za což se žalovaný zavázal uhradil částku , částka, . Rovněž na tuto zápůjčku žalovaný zaplatil pouze částku , částka, .2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci nevyjádřil.3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:4. Z dokumentů s názvem Smlouva o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel půjčil žalovanému , částka, , za což se žalovaný zavázal zaplatil celkem , částka, v 58 splátkách ve výši , částka, . Součástí smlouvy o půjčce č. , hodnota, byly i smluvní podmínky původního věřitele. Z karty zákazníka připojené k této smlouvy soud ověřil, že žalovaný měl být vlastníkem nemovitosti, kde bydlí, má mít uzavřenu ještě další půjčku/úvěr u jiného subjektu, je majitelem vozidla (bez bližší specifikace), má jedno nezaopatřené dítě (narozené v roce 2007). Jeho měsíční příjmy dosahují , částka, , platí nájem/inkaso ve výši , částka, , další výdaje domácnosti dosahují , částka, (bez bližší specifikace), splátka půjčky/alimentů činí , částka, , výdaje na telefon pak jsou ve výši , částka, .5. Z dokumentu Smlouva o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel půjčil žalovanému , částka, , za což se žalovaný zavázal zaplatil celkem , částka, v 58 splátkách ve výši , částka, . Součástí smlouvy o půjčce č. , hodnota, byly i smluvní podmínky původního věřitele. Z karty zákazníka připojené k této smlouvy soud ověřil, že žalovaný měl být vlastníkem nemovitosti, kde bydlí, má mít uzavřenu ještě další půjčku/úvěr u jiného subjektu a u původního věřitele, je majitelem vozidla (bez bližší specifikace), má dvě nezaopatřené děti (narozené v roce 2007 a 2012). Jeho měsíční příjmy dosahují , částka, , manželka má příjem , částka, a , částka, obdrží na mateřské, platí nájem/inkaso ve výši , částka, , další výdaje domácnosti dosahují , částka, (bez bližší specifikace), splátka půjčky/alimentů činí , částka, + , částka, , výdaje na telefon pak jsou ve výši , částka, .6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a přílohy (žalovaný uveden pod bodem , číslo, s tím, že byly postoupeny pohledávky specifikovány č. , číslo, ) soud ověřil, že tam vyjmenované pohledávky byly postoupeny na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne , datum, . Žalobkyně pak žalovaného vyzývala k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, danou k poštovní přepravě dne téhož dne.7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“ či „o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.8. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.9. Podle ustanovení § 2390 o. z. Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.10. V projednávané věci žalobkyně ve své žaloby tvrdila, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem dvě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, č. , hodnota, a ze dne , datum, č. , hodnota, , na jejich základě měly být žalovanému poskytnuty finanční prostředky v celkové výši , částka, . Tyto smlouvy o zápůjčce však žalobkyně soudu ani přes upozornění v přípisu ze dne , datum, nepředložila. Soudu tak za dané situace nezbývá nic jiného než uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou primární důkazní povinnost v podobě předložení příslušných smluv o zápůjčce. Bez jejich předložení přitom soud nemůže posoudit, zda tyto smlouvy byly skutečně žalovaný uzavřeny, zda jsou platné a zda na jejich základě žalovaný skutečně obdržel nějaké prostředky od původního věřitele. Pouhá skutečnost, že příslušné smlouvy o zápůjčce (jejich číselné označení) jsou uvedeny v příloze smlouvy o postoupení pohledávek, v předžalobní výzvě, že žalovaný měl s původním věřitelem uzavřít ještě další dvě smlouvy o zápůjčce č. , číslo, a , číslo, (které žalobkyně soudu předložila), či údajně že tyto smlouvy měly být dle tvrzení žalobkyně uplatněny v rámci insolvenčního řízení vedeného s žalovaným, nemůže podle soudu dokládat závěr o tom, že tyto tvrzené smlouvy o zápůjčce byly ze strany žalovaného v roce 2014 skutečně uzavřeny.11. Svou neúčastí na jednání se žalobkyně zbavila dobrodiní soudu - poučovací povinnosti podle § 118a odst. 2 a 3 o. s. ř., žalobkyně si zmařila také možnost být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001).12. Za dané situace proto soudu nezbylo nic jiného, než žalobu ze dne , datum, zamítnout pro nedůvodnost.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný, který byl ve sporu plně úspěšné, žádné náklady na vedení tohoto řízení neměl.