13 C 70/2024-52 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný s , právnická osoba, . (právní předchůdkyní žalobkyně, dále též „banka“) uzavřel dne , datum, smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru č. , číslo, , na jejímž základě banka poskytla žalovanému kontokorentní úvěr až do výše , částka, , za což se žalovaný zavázal splácet úrok ve výši 18 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaný své povinnosti porušil a překročil sjednanou výši kontokorentu, banka rozhodla o zesplatnění úvěru k datu , datum, , přičemž k tomuto datu činila výše dluhu žalovaného částku , částka, . Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne , datum, .2. Žaloba byla žalovanému doručena dne , datum, , žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.3. Žalovaný na základě výzvy soudu svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:5. Žalovaný s bankou dne , datum, uzavřel smlouvu o běžném účtu, na jejímž základě se banka zavázala zřídit žalovanému účet č. , č. účtu, . Žalovaný dále dne , datum, s bankou uzavřel smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru č. , číslo, , kterým se banka zavázala poskytnout žalovanému kontokorent až do výše , částka, na bankovní účet č. , č. účtu, . Součástí této smlouvy byly i obecné obchodní podmínky banky, produktové obchodní banky a její sazebník. Výše úroku byla stanovena na 18 % ročně; RPSN bylo vypočteno na 19,4 %. V rámci této smlouvy bylo rovněž zakotveno oprávnění banky odstoupit od ní, pokud žalovaný neuhradí jakýkoli svůj dluh ze smlouvy a stanovit okamžitou splatnost celého úvěru.6. Výzvou ze dne , datum, banka žalovaného vyzývala k neprodlené úhradě dlužné částky po splatnosti (nepovoleného debetního zůstatku) ve výši , částka, .7. Úvěr byl ze strany banky prohlášen za splatný k , datum, dopisem ze dne , datum, s odůvodněním, že žalovaný překročil povolenou výši úvěrového rámce kontokorentního úvěru, přičemž došlo k marnému uplynutí lhůty pro uhrazení splatné pohledávky banky. Výše dluhu žalovaného v té době činila 17 502, , částka, .8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznamu postupovaných pohledávek (žalovaný je uveden pod bodem , číslo, ), a z Prohlášení o okamžiku postoupení ze dne , datum, vyplývá, že banka postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, přičemž postoupení bylo oznámeno žalovanému přípisem banky ze dne , datum, .9. Z výpisu obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil její právní existenci. Žalobkyně dále žalovaného vyzývala k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum10. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu předložila vyjádření, v němž uvedla, že banka vyhledala žalovaného v databázi dlužníků SOLUS (s negativním výsledkem), v insolvenčním rejstříku (s negativním výsledkem, přičemž žalobkyně doložila příslušný výpis), prověřila platnost občanského průkazu žalovaného v databázi neplatných dokladů (s negativním výsledkem, přičemž žalobkyně doložila příslušný výpis), v registru CCB (s negativním výsledkem, přičemž žalobkyně doložila příslušný výpis). Banka rovněž prověřila pohyb na jeho bankovním účtu za období srpen až září 2017, z něhož vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán s průměrnou měsíční mzdou , částka, . Žalobkyně zdůraznila, že žalovaný byl schopen úvěr splácet po 3 roky od data jeho poskytnutí. Z výpisu bankovního účtu žalovaného soud ověřil, že v srpnu 2017 žalovaný měl příjem ve výši , částka, , v září 2017 dosáhl příjmu , částka, .11. Ohledně samotného čerpání úvěru soud zjistil, že dle výpisu z účtu z , datum, zbývá na jistině uhradit částka , částka, .12. Podle § 1841 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 86 odst.2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.17. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené za prokázané, že banka uzavřela s žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě žalovaný mohl čerpat kontokorent až do výše , částka, . V případě porušení smluvních povinností přitom banka byla oprávněna k tomu, aby úvěr zesplatnila. Soud má z předložených důkazů rovněž za prokázané, že banka při poskytnutí tohoto úvěru řádně zvažovala úvěruschopnost žalovaného dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná skutečnost, že žalovaný nakonec úvěr řádně a včas neuhradil, podle soudu neznamená, že banka svým povinnostem plynoucím ze zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. V tomto směru má soud za důležité, že banka vycházela v době uzavírání tohoto úvěru jak z údajů předložených samotným žalovaným, ale i z informací dostupných v příslušných databází, přičemž vše ověřovala nahlédnutím do bankovního účtu žalovaného. Pokud banka tehdejší majetkovou situaci žalovaného (tedy k datu uzavření smlouvy o úvěru) vyhodnotila tak, že je dostatečná k tomu, aby byl žalovaný schopen dostát svým smluvním závazkům v podobě úhrady měsíční splátky ve výši okolo , částka, za situace, kdy tento dokládal řádově vyšší příjmy, nemůže jí soud ničeho zpětně vytknout, neboť nelze její úvahy vycházející z ekonomických modelů a jejích znalostí považovat za nedostatečné, a to i s ohledem na výši úvěrované částky a příslušného úroku ve výši 18 % ročně, zvláště když bylo soudu doloženo, že žalovaný byl své závazky z této úvěrové smlouvy schopen splácet skoro 3 roky, z čehož je zřejmé, že po relativně dlouhou dobu se úvahy banky při posouzení úvěruschopnosti žalovaného ukázaly ve vztahu k tomuto úvěru jako správné.18. Soud tedy uzavírání, že banka s žalovaným dne , datum, uzavřela řádnou platnou smlouvu o úvěru, na jejímž základě banka žalovanému poskytla kontokorentní úvěr, který však žalovaný nakonec neuhradil.19. Stran výše částky, kterou má žalovaný za povinnost uhradit na základě této smlouvy o kontokorentu, soud odkazuje na výše uvedená skutková zjištění vyplývající z výpisu úvěrového účtu, podle kterého na jistině zůstává uhradit částka , částka, . Protože soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako platnou, přiznal žalobkyni právo na zaplacení příslušného úroku z propůjčených peněž a zákonnéh