13 C 96/2024-26 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný s ní uzavřel Smlouvu o úvěru Expres půjčka č. , tel. číslo, , na jímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách po , částka, . Protože však ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání, došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Žalobkyně po žalovaném požadovala úhradu nejen dlužné jistiny, ale i obchodního kapitalizovaného úroku a kapitalizovaného úroku z prodlení a dílčích poplatků.2. Žaloba byla žalovanému doručena dne , datum, , žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.3. Žalovaný na základě výzvy soudu svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:5. Žalovaný dne , datum, uzavřel s žalobkyní Smlouvu o úvěr Expres půjčka, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši , částka, s tím, že se žalovaný zavázal tento úvěr uhradit v měsíčních splátkách ve výši , částka, . Součástí této smlouvy byly rovněž Všeobecné produktové podmínky žalobkyně. Roční úroková sazba činila 15,50 %, RPSN bylo vypočteno na 16,68 %. V čl. III této smlouvy bylo mj. upraveno, že banka může po žalovaném požadovat poplatky, např. za zaslání každé upomínky ve výši , částka, a , částka, za prohlášení úvěru za ihned splatný. Za porušení smlouvy bylo stanoveno mj. to, že se žalovaný ocitne v prodlení se splněním jakékoli pohledávky žalobkyně; v takovém případě byla žalobkyně oprávněna dluh za žalovaným prohlásit za splatný.6. Úvěr byl ze strany banky prohlášen za splatný k , datum, dopisem ze dne , datum, s odůvodněním, že žalovaný opakovaně porušoval smluvní podmínky úvěru.7. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu předložila Potvrzení o výši přijmu ze dne , datum, , vystavené tehdejším zaměstnavatelem žalovaného společností Getworks GmbH, z něhož vyplývá, že žalovaný má průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce ve výši , částka, ; zaměstnavatel rovněž potvrdil, že ze mzdy nejsou prováděny žádné srážky. Dále bylo soudu předloženo vyjádření žalobkyně ze dne , datum, , podle kterého úvěruschopnost žalovaného hodnotili individuálně, přičemž vycházeli z dostupných interních a externích databází. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky banka počítala s částkou životního minima, s částkou normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Banka k tomu uvedla, že žalovaný deklaroval měsíční příjem ve výši , částka, , přičemž z příslušného potvrzení zaměstnavatele vyplývá, že žalovaný dosahoval příjmu , částka, měsíčně. K jeho výdajům bylo zjištěno, že žalovaný bydlel u rodičů, že je svobodný a že nemá žádné vyživovací povinnosti. Nebylo rovněž zjištěno, že by žalovaný měl jiné úvěrové zatížení.8. Z dokumentu s názvem Žádost o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný ke své majetkové situaci uvedl, že má průměrný měsíční příjem ve výši , částka, , nemá žádnou vyživovací povinnost a ani jiné úvěry. Rovněž neprobíhají z jeho mzdy žádné srážky.9. Ohledně samotného čerpání úvěru soud z předložených výpisů z úvěrového účtu a běžného účtu žalovaného za únor 2022 zjistil, že úvěr byl žalovanému poskytnut dne , datum, . Žalovaný tento úvěr postupně splácel, přičemž poslední řádná měsíční splátka byla provedena v listopadu 2022. Další částečnou splátku žalovaný provedl dne , datum, ve výši , částka, .10. Z výpisu úvěrového účtu ze dne , datum, soud zjistil, že na jistině zůstává uhradit částka , částka, , na smluvním úroku částka , částka, , na poplatcích částka , částka, .11. Podle § 1841 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst.2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.16. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši , částka, . V případě porušení smluvních povinností přitom žalobkyně byla oprávněna k tomu, aby úvěr zesplatnila. Soud má z předložených důkazů rovněž za prokázané, že banka při poskytnutí tohoto úvěru řádně zvažovala úvěruschopnost žalovaného dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná skutečnost, že žalovaný nakonec úvěr řádně a včas neuhradil, podle soudu neznamená, že banka svým povinnostem plynoucím ze zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. V tomto směru má soud za důležité, že banka vycházela v době uzavírání tohoto úvěru jak z údajů předložených samotným žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne , datum, , ale i z informací dostupných v příslušných databází. Pokud banka tehdejší majetkovou situaci žalovaného (tedy k datu uzavření smlouvy o úvěru) vyhodnotila tak, že je dostatečná k tomu, aby byl žalovaný schopen dostát svým smluvním závazkům v podobě úhrady měsíční splátky ve výši , částka, za situace, kdy tento dokládal řádově vyšší příjmy, aniž by bylo zjištěno, že by jej tížil jakýkoli jiný úvěr, nemůže jí soud ničeho zpětně vytknout, neboť nelze její úvahy vycházející z ekonomických modelů a jejích znalostí považovat za nedostatečné, a to i s ohledem na výši úvěrované částky a příslušného úroku ve výši 15,50 % ročně.17. Soud tedy uzavírání, že žalobkyně s žalovaným dne , datum, uzavřela řádnou platnou smlouvu o úvěru, na jejímž základě banka žalovanému poskytla úvěr, který však žalovaný nakonec neuhradil.18. Stran výše částky, kterou má žalovaný za povinnost uhradit na základě této smlouvy o kontokorentu, soud odkazuje na výše uvedená skutková zjištění vyplývající z výpisu úvěrového účtu, podle kterého na jistině zůstává uhradit částka , částka, , na smluvním úroku částka , částka, , na poplatcích částka , částka, . Protože soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako platnou, přiznal žalobkyni právo na zaplacení příslušného smluvního úroku z propůjčenýc