15 C 201/2024-43 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z úvěrové smlouvy reg. č. , hodnota, ze dne , datum, . Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr , částka, . Žalovaný tento úvěr vyčerpal, v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla mu povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, žalobkyně proto dopisem ze dne , datum, prohlásila celý dluh žalovaného za splatný. Žalobkyně se domáhá zaplacení jistiny , částka, , poplatků , částka, , úrok z prodlení ve výši 10,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení z částky , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, a dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, . Žalovaný byl vyzván předžalobní upomínkou ze dne , datum, , přesto dluh neuhradil.2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz č.j. EPR 282729/2023-5 dne , datum, , který usnesením ze dne , datum, byl zrušen, neboť se žalovanému nepodařilo doručit řádně do vlastních rukou.3. Žalovaný se žádným způsobem nevyjádřil., právnická osoba, nařízenému jednání soudu se žalobce a jeho zástupkyně omluvil, žalovaný se nedostavil bez omluvy, soud dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů.5. Subjektivita žalobce byla prokázána obchodním rejstříkem vedeným Městským soudem v Praze.6. Ze smlouvy datované dne , datum, soud zjistil, že byla uzavřena smlouva o úvěru reg. č. , hodnota, ve výši , částka, s úrokovou sazbou 10,5 % ke konsolidaci dluhů žalovaného. Bylo zjištěno, že nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele a sazebník poplatků.7. Z výpisu z účtu byly zjištěny evidence a výše dlužných částek. Soud měl dále k dispozici historický výpis úvěrového účtu, předžalobní upomínku, její dodejku, výňatek ze sazebníku smlouvy o úvěru, splátkový kalendář, doklad o podpisu smlouvy, interní účetní doklad o zaplacení částky , částka, na specifikovaný účet žalobce, výzvu k zaplacení dluhu, žalobce tak tím prokázal svá tvrzení. Dále byla zjištěna výše dlužné částky nesplacené jistiny , částka, , také úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši , částka, byl žalobkyní řádně doložen v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami, stejně tak úrok ve výši , částka, a dále žalobkyně doložila také pohledávku tvořenou dílčími poplatky.8. Z platební historie bylo zjištěno, že úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně a včas splácen, byla prokázána výše dlužných částek. O správnosti výpočtu nemá soud důvody pochybovat, byl učiněn prostřednictvím bankovního softwaru, který bývá pravidelně auditován a podléhá i kontrole ze strany ČNB.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2398 obč. zák., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti. Neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru je na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinnosti úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.11. Podle § 2399 obč. zák., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.12. Soud rovněž zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému posuzovala řádně jeho úvěruschopnost, vycházela z dostupných registrů a postupovala v souladu s právními předpisy.13. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.14. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne , datum, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.15. Na základě tohoto zjištěného skutkového závěru s odkazem na citované zákonné ustanovení soud dospěl k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným jako spotřebitelem dle § 1810 o. z. byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr.16. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ).17. Soud tedy přiznal jako odůvodněný žalobkyní požadovaný obchodní úrok 10,50 % ročně a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni , datum, . Soud také rozhodl kladně ohledně požadovaných poplatcích, neboť byly vyúčtovány žalovanému podle sazebníku (poplatek za prohlášení úvěru za splatný, za odeslání upomínek a dlužné pojistné za pojištění) v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru.18. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši , částka, , který žalovaný vyčerpal převodem na jím specifikovaný účet. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 10,5 % ročně, avšak své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a od úvěrové smlouvy odstoupila. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru.19. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedyvyhověl žalobě do žalované částky, také ohledně úroků a úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 obč. zák., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, .21. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátky, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za kaž