19 C 177/2025-35 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky ve výši 18 050 Kč s přísl. Uvedl, že poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz, kde žalovaná vyplnila registrační formulář, uvedla své osobní údaje a prostřednictvím přístupového hesla a verifikační SMS byla ověřena její identita. Žalobce žalované dne 31.12.2023 a 3.1.2024 poskytl spotřebitelský úvěr č. , hodnota, na účet č. , č. účtu, . Platba na uvedený čet byla identifikována pod VS , var. symbol, , jenž odpovídá rodnému číslu žalované. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, proto byla o splátky upomínána a úvěr byl následně dne 4.5.2024 zesplatněn. Žalobce po žalované požaduje uhradit výši jistiny ve výši 10 000 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 40% měsíčně, který byl kapitalizován v částce 4 000 Kč. Vyjma dlužné částky ve výši 14 000 Kč žalobce požaduje uhradit i smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení dne 5.4.2024 do data odeslání předžalobní výzvy, tedy do 164.6.2025 a to v kapitalizované výši 4 050 Kč. Žalobce dále uvedl, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, kdy vycházel z bankovního účtu žalované, výplatní pásky i z veřejně dostupných databází a bankovních registrů.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud žalovanou obesílal na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel , adresa, , kde si žalovaná soudní písemnosti včetně žaloby nepřevzala, dne 18.10.2025 jí byly uloženy na poště a po uplynutí úložní doby byly žalované vhozeny do poštovní schránky.3. Soud provedl listinné důkazy, které předložil žalobce a z nich zjistil následující skutečnosti. Z výplatních pásek žalované soud zjistil, že její čistá mzda v předmětné době činila cca činila 23 000 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, má soud za prokázané, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou, kdy žalobce se zavázal, že poskytne ve prospěch žalované částku do výše 20 000 Kč a žalovaná se zavázala, že bude úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. V úvěrové smlouvě byla výše úroku sjednána ve výši 40% měsíčně a RPSN ve výši 5509,42 %. V čl. 4.2 písm. c) úvěrové smlouvy byla sjednána výše smluvní pokuty v sazbě 0,1% denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Z potvrzení o platbě má soud za prokázané, že na účet žalované č. , č. účtu, byla pod VS , var. symbol, zaslána částka 7 000 Kč a to dne 3.1.2024 a dne 31.12.2023 částka 3 000 Kč. Zesplatnění úvěru má soud za prokázané z dopisu žalobce adresovaného žalované dne 1.5.2024.4. Soud dále proved důkaz statistikou ČNB (databáze časových řad ARAD) z které bylo zjištěno, že úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem byly v lednu 2024 v sazbě 6,69% ročně.5. S ohledem na sjednanou úrokovou sazbu ve výši 40% měsíčně, což činí 480% ročně, která cca sedmdesátinásobně (!) převyšuje obvyklou (průměrnou) výši úroků bank dle statistických dat ČNB, se soud zabýval posouzením platnosti úvěrové smlouvy s ohledem na rozpor s dobrými mravy.6. Projednávanou věc je nutno posuzovat, s ohledem na dobu uzavření smlouvy o úvěru, podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen "o. z.").Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru e úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.7. Úroky dohodnuté při poskytnutí úvěru představují úplatu (odměnu) za užívání úvěrové jistiny. Občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při úvěru sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o úvěru, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při zápůjčce totiž platí ustanovení § 1 odst. 2 o. z., podle něhož jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy.8. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, uveřejněný pod č. 5 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněný pod č. 16 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998), který je konformní se závěrem obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněným pod č. 14 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 1998, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti.9. Vzhledem k tomu, že pojem dobrých mravů má v evropské kultuře kontinentálního práva všeobecný přesah, považuje soud za trefnou definici dobrých mravů podanou meziválečným německým říšským soudem, který judikoval, že rozpor s dobrými mravy je dán tehdy, „jestliže je obsah smlouvy v rozporu s citem pro slušnost a pravidly slušnosti, jak je uznávají všichni slušní a spravedlivě myslící lidé, nebo pokud vykazuje zjevné znaky výstřednosti, které jsou s to pobouřit slušného člověka.“10. Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při úvěru jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Požadavek na nepřiměřené smluvní úroky dokonce naplňuje skutkovou podstatu trestného činu lichvy, a to za předpokladu, že jde o plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, a že věřitel přitom zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo rozrušení dlužníka (viz § 218 trestního zákona). Dohoda, kterou byly při zápůjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatná, a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy podle ustanovení § 218 trestního zákona, popřípadě jiného trestného činu), nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech).11. Podle ustálené judikatury soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 486/2002) ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. (o tom, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy) patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda jednání účastníka občanskoprávního vztahu je v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. nebo § 39 obč. zák., je vždy třeba učinit vždy po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu.12. Ve vztahu k úrokům Nejvyšší soud judikoval, že neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. V souladu s dobrými mravy je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí s přiměřenou výší úplaty za užívání půjčené jistiny, bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné, často právě z důvodu své tíživé finanční situace. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Pouze konkrétní zjištění, zda a kolikanásob