8 C 219/2025-18 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se ve své žalobě domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by jí byla přiznána částka , částka, se zákonným úrokem z prodlení s tím, že žalovaný uzavřel , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností Emmas , právnická osoba, ., IČ , IČO, , smlouvu o úvěru. Na základě Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , které byly žalovanému zaslány na účet dne , datum, . Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, , dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a smluvního úroku ve výši , částka, . Žalovaný však své smluvní závazky neplnil a ze smlouvy neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr prostřednictvím své webové stránky www.creditgo.cz, na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, ., na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a žalobkyně následně nabyla pohledávku za žalovaným od této společnosti na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Tuto skutečnost oznámila žalovanému a vyzvala jej k úhradě dluhu.2. Žalobkyně se z jednání omluvila.3. Žalovaný se k jednání nedostavil, ve věci se nevyjádřil.4. Z provedených důkazů bylo zjištěno, a to z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně sjednali on-line na internetu smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši , částka, , a to dne , datum, , přičemž tuto částku a smluvní úrok ve výši , částka, se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do , datum, . Ze sdělení banky bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně zaslal na účet žalovaného dne , datum, částku , částka, .5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, ., tato následně postoupila pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena, což vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a poštovního podacího archu z téhož dne.6. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného č. , č. účtu, dne , datum, částku , částka, .7. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy k prokázání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru.8. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne , datum, s právním předchůdkyní žalobkyně na internetu smlouvu, jejímž předmětem byl závazek poskytnout žalovanému peněžní prostředky. Žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobkyně na svůj bankovní účet částku , částka, . Žalovaný se zavázal celkem vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku , částka, do , datum, , což neučinil.9. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).10. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:13. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud. Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud zaujal v této věci stanovisko, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. , hodnota, a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne , datum, ve věci C679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , v řízení OPR-, právnická osoba, . proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).15. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Soud po provedení důkazů dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu se zákonem neověřovala při uzavření úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně žádné důkazy k prokázání úvěruschopnosti žalovaného nepředložila a vzhledem k tomu, že se nedostavila k prvnímu jednání ve věci, nemohl ji soud poučit ve smyslu § 118a o.s.ř.20. Právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.).21. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrát