13 C 341/2020-14 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 1 500 Kč jako přirážky k jízdnému v důsledku toho, že žalovaný dne [datum] cestoval v [obec] metrem, linka C, veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní a při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Po zhodnocení listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný cestoval dne [datum] městskou hromadnou dopravou v [obec], a to metrem linky C, kde byl kontrolován pověřeným kontrolorem Dopravního podniku hlavního města Prahy. Při kontrole se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a nezaplatil jízdné s přirážkou. Byl sepsán protokol o provedené kontrole, na němž byl žalovaný řádně identifikován. Podle čl. 8 odst. 4 smluvních přepravních podmínek žalobkyně činí přirážka k jízdnému při jízdě bez platného přepravního dokladu 1 500 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, dosud však na ni neuhradil nic. 4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Tím, že žalovaný nastoupil do vozidla městské hromadné dopravy, uzavřeli účastníci konkludentně smlouvu o přepravě osoby podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalovaný byl proto povinen uhradit jízdné a při kontrole se prokázat platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomu, že tak žalovaný neučinil, vznikla mu povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému - srov. § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Výše přirážky je v souladu s § 37 odst. 6 uvedeného zákona stanovena žalobkyní jako dopravcem na 1 500 Kč. 5. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení, proto soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení z žalované částky (srov. § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 6. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. Ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal soud právo na náhradu nákladů řízení za použití § 150 o. s. ř. ve výši zaplaceného soudního poplatku 400 Kč. Odměna zastoupení nebyla žalobkyni přiznána, neb tuto nemá soud v daném případě v návaznosti na ostatní projednávané věci téže žalobkyně za náklad účelně vynaložený. Resp. žalobkyně jen s minimálním časovým odstupem v řádu týdnů podala žaloby proti témuž žalovanému, a to pro splatné pohledávky, které lze uplatnit jednou jedinou žalobou. Tímto postupem žalobkyně nedůvodně navyšuje náklady řízení. Ve věci týchž účastníků vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 13 C 327/2020 byly žalobkyni přiznány náklady řízení v plné výši včetně odměny zastoupení, pročež již v této žalobě mohly být zahrnuty veškeré pohledávky uplatněné touto pozdější žalobou. Vedle uvedeného si je soud vědom možného spojení žalob ke společnému projednání a rozhodnutí v rámci soudního řízení, nicméně ne vždy je takový postup ku prospěchu věci, když každé takové procesní rozhodnutí činěné bezprostředně před vyhlášením meritorního rozhodnutí v jedné ze spojovaných věcí působí v daný okamžik zbytečné průtahy ve věci. Současně se soud domnívá, že je též na samotné žalobkyni ctít zásadu hospodárnosti řízení. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.