14 C 170/2020-12 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným na základě objednávek služeb podepsaných žalovaným [příjmení] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné podmínky žalobkyně, se kterými žalovaný vyslovil podpisem Účastnické smlouvy výslovně souhlas. Žalobkyně v souladu s Účastnickou smlouvou poskytovala žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran, tzv. [anonymizováno] a žalovaný se zavázal jí za tyto služby platit vyúčtované ceny. Žalovaný neuhradil vyúčtování [číslo] ze dne [datum] na částku 10 686,03 Kč (zprostředkovatelský poplatek [anonymizováno] ve výši 99,03 Kč a [anonymizováno] ve výši 10 587 Kč) splatné dne [datum], vyúčtování [číslo] na částku 6 177,01 Kč (zprostředkovatelský poplatek [anonymizováno] ve výši 30,01 Kč a [anonymizováno] ve výši 6 147 Kč) splatné dne [datum], vyúčtování [číslo] ze dne [datum] na částku 6 826,01 Kč (zprostředkovatelský poplatek [anonymizováno] ve výši 27,01 Kč a [anonymizováno] ve výši 6 799 Kč) splatné dne [datum]. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dluží žalobkyni za služby třetích stran částku 23 689,05 Kč. Uvedenou částku žalovaný nezaplatil ani k předžalobní upomínce ze dne [datum] Vedle dlužného obnosu žalobkyně žalobou nárokovala i úhradu úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedeného posledního vyúčtování, tj. od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Soud provedl důkaz účastnickou smlouvou [číslo] uzavřenou mezi účastníky, ze které zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací včetně zprostředkování služeb třetích stran. Smlouva nabyla účinnosti aktivací telefonního čísla [tel. číslo] dne [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné podmínky žalobkyně včetně Ceníku služeb a podmínkami dalších služeb; žalovaný svým podpisem stvrdil, že se s uvedenými podmínkami žalobkyně i ceníkem služeb seznámil a zároveň s nimi vyslovil souhlas (prokázáno Účastnickou smlouvou [číslo] Dodatkem – Prodloužením účastnické smlouvy, Všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba], Ceníkem tarifů a služeb pro tarifní a twist zákazníky [právnická osoba]). Podle uvedených všeobecných podmínek umožňovala žalobkyně žalovanému využívat prostřednictvím své sítě služby poskytované třetími osobami a povinností žalovaného bylo hradit žalobkyni cenu za takto poskytované služby. Jmenovitě neuhradil vyúčtování [číslo] ze dne [datum] splatné dne [datum] na částku 10 686,03 Kč, vyúčtování [číslo] ze dne [datum] splatné dne [datum] na částku 6 177,01 Kč a vyúčtování [číslo] ze dne [datum] na částku 6 826,01 Kč splatné dne [datum] (prokázáno vyúčtováním [číslo] [číslo] [číslo]). Žalovaný netvrdil, ani nedokládal, že by do podání žaloby cokoliv zaplatil. Žalobkyně dále doložila, že žalovaného upomínala o zaplacení dluhu dopisem ze dne [datum] a dokladem o jeho odeslání žalobkyně dokumentovala, že se snažila žalovaného před zahájením soudního řízení přimět k vyrovnání dluhu (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne [datum] a potvrzením o podání z téhož dne). 4. Podle § 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, platební službou je provedení platební transakce poskytovatelem služeb elektronických komunikací, jestliže je souhlas plátce s provedením platební transakce dáván prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení. 5. Podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, je službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. 6. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Po zhodnocení dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb. V rámci smlouvy bylo mezi účastníky dohodnuto, že vedle poskytování základních služeb žalobkyně v souladu s všeobecnými podmínkami umožní žalovanému využívat prostřednictvím své sítě i služeb třetích stran, přičemž cenu poskytnutých služeb třetích stran byl žalovaný povinen uhradit výhradně prostřednictvím žalobkyně. Žalobkyně řádně cenu služeb vyúčtovala, ovšem žalovaný v řízení netvrdil, ani nedokládal, že by vyúčtovanou cenu žalobkyni uhradil. Žalovaný využíval služby třetích stran a nezaplatil za ně, podle smlouvy ve spojení s obchodními podmínkami tak porušil povinnost danou uvedeným smluvním ujednáním a zákonem. Soud proto žalovaného zavázal k úhradě dlužné částky v celkové výši 23 689,05 Kč. Žalovaný pak nikterak nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný obnos nebyl žalobkyni ani částečně uhrazen. Dále soud zavázal v souladu s § 1970 o. z. žalovaného k úhradě úroků z prodlení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 948 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 23 689,05 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 9. Žalovaný je povinen zaplatit přiznanou částku i náhradu nákladů řízení ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž náhradu nákladů řízení je povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem, a to podle § 149 odst. 1 o. s. ř.