9 C 250/2020-51 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném v záhlaví uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný od žalobce převzal částku 63 128 Kč v hotovosti jako zálohu na provedení díla spočívající v kompletní výměně střešní krytiny na domě [adresa] v obci [obec] dále ve výměně latí, výměně okapových svodů, zhotovení nového hromosvodu včetně revizní zprávy a likvidace stávající krytiny. Jelikož dílo nebylo řádně provedeno, byl žalovaný zástupcem žalobce dopisem ze dne [datum] vyzván k vrácení poskytnutých finančních prostředků. Následně byla mezi účastníky uzavřena dne [datum] dohoda o uznání dluhu a splátkách, ve které žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu a výše a zavázal se jej splácet částkou 5 000 Kč měsíčně od dubna 2020 pod ztrátou výhody splátek. Jelikož žalovaný neuhradil ani jednu splátku, došlo dne [datum] k zesplatnění celého dluhu. Žalovaný ničeho neuhradil ani po opakované výzvě zástupce žalobce ze dne [datum]. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z žalobcem předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena dohoda o uznání dluhu a dohoda o splátkách dluhu, v níž žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu (záloha na provedení díla) i výše (63 128 Kč) a dále se zavázal k uhrazení dluhu ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně od dubna 2020, splatných vždy 15. dne v měsíci. Žalovaný však ničeho neuhradil, k zaplacení dlužné částky byl opakovaně vyzván dopisy zástupce žalobce ze dne [datum] a ze dne [datum] (výzvy včetně podacích archů). Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že žalovaný svůj dluh vůči žalobci co do důvodu i výše písemně uznal podle § 2053 OZ. V rozsahu uznání dluh žalovaného v době uznání trval a žalovaný se zavázal jej uhradit v souladu s dohodnutým splátkovým kalendářem. Svému závazku však nedostál. S ohledem na výše uvedené soud shledal žalobu zcela důvodnou, když žalobce prokázal právní titul žalované částky, výši příslušenství (úrok z prodlení) i počátek prodlení a svou aktivní legitimaci. Soud proto uložil žalovanému výrokem I. tohoto rozsudku zaplatit žalobci žalovanou částku ve výši 63 128 Kč spolu s úrokem z prodlení specifikovanými ve výroku I., tj. s úrokem z prodlení podle § 1970 OZ a prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalovaného. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 037 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 157 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 63 128 Kč sestávající z částky 3 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t.