9 C 315/2020-34 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s tím, že žalobkyně uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému kontokorent ve výši 5 000 Kč a žalovaný byl oprávněn tento kontokorent průběžně čerpat a zavázal se nepřekročit jeho sjednanou výši. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,90 % ročně. Splatnost dluhu z kontokorentu včetně úroků a cen za služby byla ujednána na jeden rok od prvého čerpání. Žalovaný svůj závazek porušil, když opakovaně byl na jeho účtu evidován nepovolený debetní zůstatek. Žalobkyně po několikerých výzvách žalovaného, aby byl nepovolený debetní zůstatek uhrazen, informovala dopisem ze dne [datum] o zesplatnění pohledávky ke dni [datum] a vyzvala ho k neprodlené úhradě nepovoleného debetního zůstatku. Ke dni [datum] došlo k uzavření účtu žalovaného a současně dluh žalovaného ve výši 9 046,82 Kč (jistina 8 864,74 Kč, úrok 78,75 Kč, úrok z prodlení 103,33 Kč) byl převeden na nově založený evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků č. [bankovní účet]. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván dopisem ze dne [datum] právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky. Příslušenství představuje zákonný úrok z prodlení a úrok ve výši 18,90 % ročně, a to od prvního dne následujícího po zesplatnění kontokorentu. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 4. Žalobkyně jakožto úvěrující banka uzavřela dne [datum] s žalovaným jako úvěrovaným klientem smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě se úvěrující banka zavázala poskytnout úvěrovanému klientovi neúčelový nezajištěný spotřebitelský kontokorentní úvěr v celkové výši 5 000 Kč a úvěrovaný klient se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit úroky z úvěru a další ceny nejpozději do 1 roku ode dne jeho čerpání. Úroková sazba byla ujednána ve výši 18,90 % ročně. Možnost povoleného přečerpání zůstatku se vztahovala k bankovnímu účtu č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal úvěr splatit tak, že nejpozději v poslední den sjednané lhůty zajistí dostatečné množství finančních prostředků na uvedeném účtu, aby zůstatek nebyl záporný. Úvěrující banka byla oprávněna si své splatné pohledávky z uzavřené smlouvy strhávat z účtu úvěrovaného klienta a nezaplacené úroky z úvěru se stávaly součástí jistiny úvěru, takže byly úročeny spolu s jistinou. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky úvěrující banky a ceník úvěrující banky. Žalovaný úvěr průběžně čerpal, avšak řádně a včas ho nesplatil, ačkoliv se k tomu ve smlouvě zavázal. Pro případ porušení závazku nezaplatit úvěr či jiný dluh řádně a včas se žalovaný zavázal kromě řádného úroku z úvěru uhradit též úrok z prodlení v zákonné výši z nesplacené částky. Žalovaný byl o úhradu dlužné částky opakovaně upomínán, avšak ani poté dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně proto dne [datum] závazek z uzavřené smlouvy vypověděla a pohledávku za žalovaným převedla na evidenční účet pohledávek č. [bankovní účet], přičemž ke dni převedení činila dlužná částka celkem 9 051,88 Kč. Žalovaný byl o převedení pohledávky úvěrující banky informován v dopise ze dne [datum] a současně byl vyzván ke splnění svého dluhu. Žalovaný na úhradu svého dluhu neuhradil ničeho, i když k tomu byl opět vyzván, tentokrát právním zástupcem žalobkyně v předžalobní výzvě k plnění ze dne [datum] odeslané téhož dne. 5. Věc byla soudem posuzována podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), přičemž podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1802 o.z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Podle § 1751 o.z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. Na podkladě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky v podobě kontokorentního úvěru až do výše 5 000 Kč, které byl žalovaný oprávněn čerpat, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky z úvěru ve výši 18,90 % ročně do 1 roku ode dne čerpání. Žalovaný úvěr čerpal, avšak svoji povinnost nesplnil, když na svém běžném účtu neměl dostatek peněžních prostředků pro splacení poskytnutého úvěru. Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po opakovaných výzvách, právní předchůdkyně žalobkyně závazek z uzavřené smlouvy vypověděla a dne [datum] převedla na svůj vnitřní evidenční účet pohledávek. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Úrok z prodlení byl přiznán v souladu s § 1970 o.z. a jeho výše byla určena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Žalobkyně prokázala právní důvod i výši dlužné částky a zcela po právu tak nárokovala svou pohledávku za žalovaným. Soud proto rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky včetně úroku z úvěru ve výši 18,9 % ročně, tak i co zákonného úroku z prodlení, kapitalizovaných do zesplatnění úvěru a dále od [datum] do zaplacení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 864,74 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř.. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. 9. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o.s.ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.