11 C 158/2021-38 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 26. 5. 2021 se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 13. 3. 2006. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se poskytnutou půjčku zavázal vrátit spolu s částkou ve výši 1 928 Kč, a to v 26 týdenních splátkách po 228 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, takže právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Výše uvedená smlouva o půjčce zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy dne 11. 9. 2006. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku 230 Kč. Původní věřitelka postoupila s účinností ke dni 1. 7. 2015 svoji pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] S.á.r.l., a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení částku ve výši 5 698 Kč. V souladu se smluvními podmínkami bylo plnění žalovaného alokováno nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Postoupená pohledávka se proto skládá z jistiny ve výši 4 000 Kč a souhrnného poplatku, tj. jednorázového úroku, ve výši 1 698 Kč [právnická osoba] S.á.r.l. postoupila s účinností ke dni 24. 8. 2018 svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Vzhledem k prodlení žalovaného požadovala žalobkyně přiznat též zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 4 000 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby marně vyzývala ke splnění dluhu. 2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. písm. a) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o půjčce místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o půjčce též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v Mladé Boleslavi mezinárodně příslušný k projednání věci. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne 13. 3. 2006 smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému půjčku ve výši 4 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 1 928 Kč, a to v 26 týdenních splátkách po 228 Kč splatných vždy do 7. dne od předešlé splátky. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky převzal v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky (smlouva o půjčce [číslo] ze dne 13. 3. 2006). Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně, že na svůj dluh uhradil pouze částku 230 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně započetla na souhrnný poplatek, resp. jednorázový úrok. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 19. 6. 2015 postoupila svou pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] S.á.r.l. (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny) a žalovaný o tom byl původní věřitelkou písemně vyrozuměn (oznámení původní věřitelky o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015). [právnická osoba] S.á.r.l. za žalovaným včetně příslušenství byla ke dni 24. 8. 2018 postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 včetně seznamu postoupených pohledávek) a žalovanému tato skutečnost byla písemně oznámena dopisem ze dne 17. 9. 2018 odeslaným dne 19. 9. 2018 (oznámení [právnická osoba] S.á.r.l. o postoupení pohledávky ze dne 17. 9. 2018 a podací arch). K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 10. 5. 2021 odeslaným dne 12. 5. 2021 (předžalobní upomínka ze dne 10. 5. 2021 včetně podacího archu). 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 6. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy podepsané v Římě dne 19. července 1980 ve znění dodatkových protokolů, která se na vztahy mezi signatářskými státy, jimiž Česká republika i Slovenská republika jsou, použije přednostně, a to s ohledem na dobu uzavření smlouvy před nabytím účinnosti nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008. Podle čl. 3 odst. 1 této úmluvy se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo vyplývat s dostatečnou jistotou z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Svou volbou mohou strany zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu, nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z článku 16 smluvních podmínek smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 13. 3. 2006. 7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen„ o. z.“, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 8. Pro právní posouzení této věci – s výjimkou postoupení pohledávky – jsou tak rozhodná dále citovaná ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen„ obch. zák.“, a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen„ obč. zák.“). 9. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 273 obch. zák. část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Dle § 365 věty první obch. zák. je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Podle § 369 odst. 1 věty první obch. zák je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 10. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 11. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 497 a násl. obch. zák.. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvních ujednání žalovanému peněžní prostředky skutečně poskytla, avšak žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy řádně a včas nesplnil, když doposud neuhradil jistinu ve výši 4 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 1 698 Kč. Sjednaný souhrnný poplatek, představoval úrok za poskytnutí peněz a administrativní náklady původního věřitele související s úvěrem. Výše poplatku nebyla soudem shledána jako nepoctivé ujednání, žalovaný byl na poplatek upozorněn již před uzavřením smlouvy a tento poplatek představuje běžné ujednání v obchodním styku, a to zejména s ohledem na charakter poskytnutého plnění a podmínky jejího poskytnutí. Žalobkyně tak má nárok na její zaplacení, její vý