13 C 296/2020-71 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdce ([právnická osoba]) uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o půjčce znějící na částku 10 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný dále zavázal zaplatit poplatky ve výši 8 917 Kč (úrok 1 789 Kč, odměna za zpracování a doručení 2 720 Kč, administrativní činnost 4 408 Kč). Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření jednotlivých smluv. Žalovaný se zavázal uhradit sjednané půjčky vč. poplatků v 60 týdenních splátkách po 316 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní došlo k postoupení pohledávek na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Žalovaný zaplatil celkem částku 6 320 Kč. Ke dni postoupení činila pohledávka 6 854,72 Kč na jistině, 4 654,16 Kč na poplatku, úroku z úvěru ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny a úroku z prodlení, částečně kapitalizované. Žalobkyně o úhradě dlužných částek žalovaného upomínala. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně prostřednictvím vyplnění formuláře (zákaznické karty) a žalovaným doložených listin ve formuláři uvedených. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o půjčce z [datum], smluvními podmínkami, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek z [datum] vč. podacího lístku z [datum], tabulkou umoření, zákaznickou kartou a předžalobní výzvou k úhradě z [datum] vč. podacího lístku z [datum]. 4. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Dne [datum] právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvy o půjčce, na základě níž se věřitel zavázal poskytnout žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč, a tak učinil, a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku společně s poplatky v částce 8 917 Kč (3 965 Kč úrok, 5 376 Kč za zpracování, doručení a flexibilní splácení, 10 265 Kč administrativní činnost a komfortní splácení), u smlouvy z [datum] poplatek 13 125 Kč (2 683 Kč úrok, 3 830 Kč za zpracování, doručení a flexibilní splácení, 6 612 Kč administrativní činnost a komfortní splácení), u smlouvy z [datum] poplatek 19 858 Kč (úrok 1 789 Kč, odměna za zpracování a doručení 2 720 Kč, administrativní činnost 4 408 Kč). Dlužná částka měla být splacena v 60 týdenních splátkách po 316 Kč (poslední 273 Kč) s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný uhradil částku 6 320 Kč, tato byla částečně započtena na jistinu a částečně na poplatek. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení postoupena žalobkyni. Žalobkyně žalovaného o úhradu dlužných částek upomínala. 5. Žalobkyně (resp. právní předchůdce žalobkyně) zjišťovala od žalovaného jeho úvěruschopnost s výsledkem, že žalovaný pracoval na plný pracovní úvazek jako dělník výroby u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] na dobu neurčitou. Příjem žalovaného činil částku 18 518 Kč měsíčně čistého, měsíční výdaje žalovaného činily částku celkem 7 000 Kč (použitelný příjem činil 18 103 Kč). 6. Žalovaný je státním občanem [anonymizováno] republiky, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I). 7. Věc byla soudem posuzována podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný nesplnil v celém rozsahu svou povinnost vrátit úvěr, který podle platné smlouvy o úvěru čerpal a podle přezkumu před uzavřením smlouvy jej také byl schopen splácet. Žalovaný v plném rozsahu nezaplatil půjčené finanční prostředky, ačkoli se k tomu ve smlouvě písemně zavázal. Pohledávka přešla na žalobkyni postoupením podle § 1879 a násl. o. z. Vedle nároku na zaplacení jistiny a příslušenství úvěru žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to nejpozději ode dne následujícího po splatnosti dané lhůtou k plnění po zesplatnění. Proto soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 508,88 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Soud žalobkyni nepřiznal učiněné právní úkony po podaném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, neboť měla a mohla podat žalobu vč. všech tvrzení a důkazů, žádný jiný důvod k odepření nebo snížení náhrady nákladů řízení soud neshledal. Ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval. 10. Žalovanému byla ke splnění povinností uložena lhůta tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.)