14 C 133/2021-62 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem podaným k Okresnímu soudu v Mělníku dne 15. 6. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o zápůjčce. V žalobě uvedla následující: Smlouvu o zápůjčce uzavřela se žalovanou právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], dne 21. 6. 2016. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne 21. 6. 2016 zápůjčku ve výši 3 000 Kč, a to převodem na bankovní účet. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], odesláním žádosti o zápůjčku žalovaná potvrdila, že se seznámila s obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně, k uzavření smlouvy došlo dle smluvních podmínek okamžikem poskytnutí zápůjčky žalované. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně zápůjčku nejpozději do dne 23. 7. 2016. Žalovaná zápůjčku ani částečně nesplatila, přestože o to byla upomínána. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na společnost [právnická osoba], reg. č. [anonymizováno] [číslo] B, sídlem [adresa], Německo. Následně společnost [právnická osoba] postoupila dne 16. 12. 2019 svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna oznámením o postoupení pohledávky ze dne 22. 1. 2020. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 22. 1. 2020. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná požádala dne 21. 6. 2016 právní předchůdkyni žalobkyně, společnost [právnická osoba], o zápůjčku ve výši 3 000 Kč, v žádosti se identifikovala rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, adresou a číslem bankovního účtu, právní předchůdkyně žalobkyně žádost žalované schválila téhož dne. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 3 000 Kč převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] dne 21. 6. 2016. Zápůjčka byla sjednána v trvání od 20. 6. 2016 do 23. 7. 2016 a žalovaná se podle smlouvy zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit poskytnuté peněžní prostředky do 23. 7. 2016. Žalovaná částku nezaplatila. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na společnost [právnická osoba] Následně tato společnost postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019, což žalované oznámila dopisem ze dne 22. 1. 2020. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 22. 1. 2020, odeslané dle podacího lístku téhož dne. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a ničeho nezaplatila. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 6. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen„ o. z.“. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou vznikl právní vztah založený smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalované zápůjčku poskytla, avšak žalovaná svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnila a zápůjčku ve stanovené době nesplatila. Žalobkyně tak má nárok na neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 3 000 Kč (ostatně výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována). Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy co do žalované částky i co do úroku z prodlení z této částky, uplatněného v souladu s § 1970 o. z. z nesplacené jistiny ve výši 3 000 Kč od 24. 7. 2016 do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. Žalované bylo původní věřitelkou řádně oznámeno postoupení pohledávky ([číslo] odst. 1 a § 1879 o. z.), žalovaná je tedy povinna plnit dluh žalobkyni. 10. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 3 ve znění § 14b odst. 5 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. 11. O povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.