19 C 186/2021-41 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu účastnické smlouvu o poskytování služeb [číslo] v níž se [právnická osoba] (právní předchůdce žalobkyně) zavázala zejména poskytnout žalované služby mimo služby elektronické telekomunikace ve smyslu ust. § 2 písm. n) zákona č. 127/2005Sb., o elektronických komunikacích., Předmětem služby mezi stranami bylo poskytnutí elektronického zařízení a dále i služby plateb třetím stranám (DMS,parkovací SMS, apod.) a služby mimo ust. § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Žalovaný nehradil řádně splátky na zařízení a ani za vyúčtované služby, jak po něm bylo na základě smlouvy při běžné fakturaci požadováno. Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, zejména co do povinnosti hradit řádně a včas svůj finanční závazek, když uhradil pouze část svého dluhu a k dnešnímu dni dluží na jistině celkem 953,00 Kč spolu s příslušenstvím. Žalovanou částku ve výši 1 253,00 Kč tvoří: Odkoupená pohledávka - faktura - [číslo] ve výši 335,00 Kč. Odkoupená pohledávka - faktura - [číslo] ve výši 399,00 Kč. Odkoupená pohledávka - faktura - [číslo] ve výši 219,00 Kč Náklady vymáhání ve výši 300,00 Kč 3. Původní věřitel společnost [anonymizováno] [právnická osoba] sídlem [adresa], [IČO] (dále jen jako„ [anonymizováno]“), v pozici postupitele postoupil zdejší pohledávku ve smyslu ust. § 1879 a násl. Občanského zákoníku na žalobce coby postupníka, a to s účinností ke dni 16. 7. 2018. Tato skutečnost byla žalovanému v pozici dlužníka ve smyslu ust. § 1882 odst. 1 Občanského zákoníku oznámena písemně dopisem ze dne 9. 12. 2020. 4. Právní zástupce žalobce dne 9. 12. 2020 vyzval žalovaného k úhradě dluhu, žalovaný doposud neuhradil nic. 5. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Soud provedl důkaz účastnickou smlouvou [číslo] uzavřenou mezi účastníky, ze které zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací včetně zprostředkování služeb třetích stran. Smlouva nabyla účinnosti aktivací příslušného telefonního Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné podmínky žalobkyně včetně Ceníku služeb a podmínkami dalších služeb; žalovaný svým podpisem stvrdil, že se s uvedenými podmínkami žalobkyně i ceníkem služeb seznámil a zároveň s nimi vyslovil souhlas (prokázáno Účastnickou smlouvou [číslo] Všeobecnými obchodními podmínkami [anonymizováno] [právnická osoba], Ceníkem tarifů a služeb pro tarifní a twist zákazníky [anonymizováno] [právnická osoba]). Podle uvedených všeobecných podmínek umožňovala žalobkyně žalovanému využívat prostřednictvím své sítě služby poskytované třetími osobami a povinností žalovaného bylo hradit žalobkyni cenu za takto poskytované služby. Jmenovitě neuhradil vyúčtování [číslo] ve výši 335,00 Kč, [číslo] ve výši 399,00 Kč. Odkoupená pohledávka - faktura - [číslo] ve výši 219,00 Kč (prokázáno vyúčtováními). Žalovaný netvrdil, ani nedokládal, že by do podání žaloby cokoliv zaplatil. Žalobkyně dále doložila, že žalovaného upomínala o zaplacení dluhu dopisem ze dne 9. 12. 2020 a dokladem o jeho odeslání žalobkyně dokumentovala, že se snažila žalovaného před zahájením soudního řízení přimět k vyrovnání dluhu (prokázáno předžalobní upomínkou a potvrzením o podání z téhož dne). 7. Podle § 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, platební službou je provedení platební transakce poskytovatelem služeb elektronických komunikací, jestliže je souhlas plátce s provedením platební transakce dáván prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení. 8. Podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, je službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. 9. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Po zhodnocení dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb. V rámci smlouvy bylo mezi účastníky dohodnuto, že vedle poskytování základních služeb žalobkyně v souladu s všeobecnými podmínkami umožní žalovanému využívat prostřednictvím své sítě i služeb třetích stran, přičemž cenu poskytnutých služeb třetích stran byl žalovaný povinen uhradit výhradně prostřednictvím žalobkyně. Žalobkyně řádně cenu služeb vyúčtovala, ovšem žalovaný v řízení netvrdil, ani nedokládal, že by vyúčtovanou cenu žalobkyni uhradil. Žalovaný využíval služby třetích stran a nezaplatil za ně, podle smlouvy ve spojení s obchodními podmínkami tak porušil povinnost danou uvedeným smluvním ujednáním a zákonem. Soud proto žalovaného zavázal k úhradě žalované částky. Žalovaný pak nikterak nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný obnos nebyl žalobkyni ani částečně uhrazen. Dále soud zavázal v souladu s § 1970 o. z. žalovaného k úhradě úroků z prodlení 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1253 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky ve výši 189 Kč.