20 C 363/2021-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku I. rozsudku. Žalobu odůvodňovala zejména tím, že žalovaný se ve dnech [datum] a [datum] na linkách veřejné hromadné dopravy provozované [anonymizována tři slova] [obec], akciovou společností, nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Žalovanému vznikla povinnost zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Se souhlasem zástupce žalobkyně a souhlasem žalovaného (resp. tito nevznesli žádné námitky proti postupu soudu) soud ve věci rozhodl bez nařízeného jednání postupem dle § 115a o.s.ř.). 4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaný se dne [datum] v autobusové lince 140 a dne [datum] v metru na lince B veřejné hromadné dopravy na výzvu kontrolora [anonymizována tři slova] [obec], akciové společnosti neprokázal platným jízdním dokladem, resp. předložil jízdenku s uplynulou dobou platnosti. Totožnost žalovaného byla na místě ověřena, byl vyhotoven zápis o přepravní kontrole. 5. [ulice] podnik hl. m. [obec], akciová společnost a žalovaný uzavřeli konkludentním způsobem smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalovaná částka 2 x 1 500 Kč je sankcí za nezaplacení jízdného ve smyslu vyhl. č. 175/2000 Sb., v platném znění, částka 2 x 24 Kč pak nezaplaceným jízdným. Podle § 7 odst. 6 citované vyhlášky se cestující, který je přepravován bez platné jízdenky, považuje za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal jízdním dokladem. Povinnost cestujícího předložit na výzvu cestovní doklad vyplývá z ust. § 18a odst.2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Podle citovaného ustanovení je cestující, který se z příčin na své straně neprokáže cestovním dokladem, povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Výše přirážky nesmí podle § 18a odst. 3 silničního zákona přesáhnout částku 1 500 Kč. 6. Žalobkyně prokázala právní důvod výši žalované částky. Proto soud žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni i nárok na zákonný úrok z prodlení, na který má nárok dle § 1970 občanského zákoníku, když splatnost pohledávky nastala v den přepravní kontroly. 7. Ve věci zcela úspěšné žalobkyni soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, které tvoří odměna advokáta za tři úkony právní služby ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tři režijní paušály po 100 Kč v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, daň z přidané hodnoty z částky 900Kč ve výši 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč dle položky 2 písm. a) sazebníku poplatků v příloze k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 8. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.