7 C 346/2021-28 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 15. 8. 2021 se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 40 0000 Kč z titulu nesplacené zápůjčky spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 26. 8. 2019. Zápůjčku ve výši 40 000 Kč poskytl žalobce žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce peněz ze dne 31. 10. 2018 (dále jen„ smlouva“). Ve smlouvě se žalovaný zavázal půjčené peněžní prostředky vrátit do 25. 8. 2019 v deseti splátkách. Žalovaný své závazky nesplnil, když stanovené splátky nehradil řádně a včas. Žalobce proto poskytl žalovanému dodatečnou lhůtu ke splněné dluhu, a to do 15. 8. 2021 Ani přes tento krok, ani přes předžalobní výzvu žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když právní zástupce žalobce se z jednání omluvil a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, a zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Ze smlouvy o zápůjčce peněz ze dne 31. 10. 2018 vyplývá, že žalobce se zavázal žalovanému poskytnout bezúročnou zápůjčku 40 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného, a žalovaný zavázal zápůjčku vrátit do 25. 8. 2019 v deseti měsíčních splátkách po 4 000 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci, přičemž splatnost první splátky byla sjednána na 25. 11. 2018. 5. Z pokusu o smír před podáním žaloby ze dne 8. 8. 2021 a z dodejky datové zprávy ze stejného dne má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dluhu ve výši 40 000 Kč a poskytl mu dodatečnou lhůtu ke splnění dluhu do 15. 8. 2021. 6. Z Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2021, č. j. [insolvenční spisová značka], které bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 28. 7. 2021 v 9:26 hodin, soud zjistil, že byl zjištěn úpadek žalovaného a povoleno jeho řešení oddlužením, přičemž byla ustanovena insolvenční správkyně ([právnická osoba] v. o. s.). 7. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 8. Účastníci uzavřeli dne 31. 10. 2018 smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem mělo být poskytnutí částky ve výši 40 000 Kč ze strany žalobce na účet žalovaného, a vrácení této částky v měsíčních splátkách do 25. 8. 2019 ze strany žalovaného. Žalobce však neprokázal, že by žalovanému tuto zápůjčku ve výši 40 000 Kč skutečně poskytl. 9. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon. <i>10. Dle ust. § [číslo] o. z, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> 11. V případě smlouvy o zápůjčce (půjčce) jde o reálnou smlouvu, k jejímuž vzniku se přepokládá nejen dohoda smluvních stran, ale taktéž skutečné přenechání (odevzdání) předmětu zápůjčky (půjčky), přičemž žalobce v posuzovaném případě neunesl důkazní břemeno ohledně poskytnutí (předání) peněz žalovanému, tj. v tomto případě k uzavření smlouvy o zápůjčce nedošlo, resp. žalobce tuto skutečnost neprokázal. Z tohoto důvodu soud žalobu o zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím zamítl. 12. Žalobce se svojí neúčastí na jednání dne 21. 12. 2021 sám dobrovolně vzdal možnosti být řádně poučen dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, a následně být řádně poučen dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy. Navíc na skutečnost, že žalobci bude při jednání poskytnuto poučení, byl zástupce žalobce upozorněn již v předvolání k jednání. 13. V této souvislosti soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz [příjmení], L., [příjmení], J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/2010). 14. Ačkoli zástupce žalobce navrhl přerušení řízení (insolvenční řízení žalobce), soud věc projednal a rozhodl, když neměl za splněné zákonné podmínky pro přerušení řízení. 15. Co se týče aktivní věcné legitimace žalobce za situace, kdy mu bylo povoleno oddlužení, je nutné zmínit, že žalobce je aktivně věcně legitimován pouze za předpokladu, že má dispoziční oprávnění, což je ale v tomto případě splněno. 16. Dle ust. § 2 písm. f) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen„ InsZ“) je osobou dispozičními oprávněními osoba, které v průběhu insolvenčního řízení přísluší právo nakládat s majetkovou podstatou (konkrétní věcí do ní patřící) ohledně všech oprávnění, ze kterých se skládá. Dle ust. § 229 odst. 3 písm. e) InsZ je touto osobou dlužník v době od povolení oddlužení. Vzhledem k tomu, že výše citovaným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2021 bylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku žalobce oddlužením a žaloba byla u zdejšího soudu podána (až) dne 15. 8. 2021, má dlužník dispoziční oprávnění k majetkové podstatě a byl tak aktivně věcně legitimován nejen k podání žaloby, ale i k vedení celého řízení. Pro úplnost soud uvádí, že k přerušení řízení by došlo jen v případě, kdy by v průběhu řízení přešlo dispoziční oprávnění k předmětu sporu na insolvenčního správce, což se v tomto případě nestalo. 17. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, kterému však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.