8 C 3/2021-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 23. 10. 2020 domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřela s žalovanou dne 31. 12. 2015. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované téhož dne bankovním převodem na účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 1 700 Kč, které se žalovaná zavázala společně s poplatkem ve výši 292 Kč vrátit žalobkyni nejpozději dne 30. 1. 2016 Smlouva byla účastníky uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobkyně www.coolcredit.cz, na které žalovaná vyplnila formulář (žádost o poskytnutí úvěru), v němž uvedla své osobní údaje. V souvislosti s prodlením žalované s úhradou jejího dluhu požaduje žalobkyně po žalované smluvní pokutu ve výši 850 Kč (sjednanou jako 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení), zákonný úrok z prodlení z částky 1 992 Kč (jistina + poplatek) a náklady vynaložené na upomínání ve výši 900 Kč. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná žalobkyní marně vyzývána předžalobní upomínkou zaslanou jí dne 7. 9. 2020. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 31. 12. 2015 smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], žalovaná je ve smlouvě označena svým rodným číslem a bydlištěm. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované převodem na její bankovní účet č. [bankovní účet] bezúčelový úvěr ve výši 1 700 Kč a žalovaná se zavázala jej spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 292 Kč zaplatit do 30 dnů od poskytnutí úvěru. RPSN činila 1343 %. Pro případ prodlení žalované s plněním jejího závazku si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výší 0,59 % z dlužné částky za každý den prodlení, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,16 % z dlužné částky za každý den prodlení a náklady na vyhotovení a zaslání každé upomínky ve výši 300 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaná smlouvu potvrdila [příjmení] kódem. Žalobkyně dne 31. 12. 2015 převedla na účet žalované uvedený ve smlouvě částku ve výši 1 700 Kč. Žalobkyně upozornila žalovanou na její dluh po splatnosti dopisem ze dne 1. 2. 2016, ze dne 8. 2. 2016 a ze dne 15. 2. 2016. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky, naposledy prostřednictvím své zástupkyně předžalobní upomínkou ze dne 7. 9. 2020 odeslanou žalované téhož dne. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Mezi žalobkyní a žalovanou vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. S ohledem na výši úvěru na závazkový vztah účastníků nedopadá úprava zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (§ 2 písm. e). Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalované úvěr skutečně poskytla, avšak žalovaná svůj závazek vyplývající ze smlouvy ani částečně nesplnila a úvěr ve stanovené době nesplatila. Žalobkyně tak má nárok na neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 1 700 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru, který je i přes své označení odměnou žalobkyně za půjčení peněz, tj. úrokem, ve výši 292 Kč. V důsledku prodlení žalované s hrazením úvěru vznikl žalobkyni v souladu s § 2048 o. z. rovněž nárok na smluvní pokutu požadovanou ve výši poloviny poskytnuté jistiny, tj. v přiměřené výši, která odpovídá později zavedeným limitům v § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dále nárok na náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužné částky ve výši 300 Kč za každou ze tří upomínek. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy co do žalované jistiny, úroku z ní, poplatků za upomínání, smluvní pokuty i co do úroku z prodlení z dlužné částky jistiny a přirostlého úroku z úvěru uplatněného v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 300 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 500 Kč, tj. odměnou za 2,5 úkonu právní služby (§ 11 odst. 1, 2 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč -) a odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 4 ve znění § 14b odst. 5 AT). O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.