8 C 34/2021-17 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 8. 12. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky jako pohledávky z titulu nezaplaceného jízdného, neboť žalovaný dne 23. 9. 2020 cestoval dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní bez platného (označeného) jízdního dokladu a neuhradil tak stanovené jízdné. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně k zaplacení dlužné částky ničeho nezaplatil. V žalobě jsou vylíčeny všechny rozhodné skutečnosti. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný cestoval dne 23. 9. 2020 tramvajovou linkou [číslo] městské hromadné dopravy provozované žalobkyní a při přepravní kontrole se na výzvu kontrolora ve stanici [anonymizováno] [obec] v 9:35 hodin neprokázal platným jízdním dokladem. O provedené přepravní kontrole byl sepsán záznam opatřený podpisem žalovaného, totožnost žalovaného byla ověřena dle občanského průkazu. Výše přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu byla stanovena na částku 1 500 Kč. Dle čl. 8 odst. 4 smluvních přepravních podmínek žalobkyně je cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, povinen zaplatit jízdné a přirážku 1 500 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení žalované částky dopisem žalobkyně ze dne 23. 11. 2020, žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a ničeho nezaplatil. Po právní stránce posoudil soud danou věc takto: Podle § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, upravuje tento zákon mimo jiné podmínky pro provozování železničních, tramvajových, trolejbusových a lanových drah, podmínky pro provozování drážní dopravy na těchto dráhách, jakož i práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené. Podle § 37 odst. 4 zákona o drahách je pověřená osoba mimo jiné oprávněna dle písm. a) vyloučit z přepravy cestujícího, který se na výzvu pověřené osoby neprokáže platným jízdním dokladem a nesplní povinnost zaplatit jízdné a přirážku, a dle písm. d) uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování. Podle odstavce 5 písm. b) je cestující povinen se prokázat na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice a přirážku k jízdnému. Podle odstavce 6 stanoví výši přirážky dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Tím, že žalovaný využil služeb městské hromadné dopravy provozované žalobkyní, byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 a násl. o. z. Žalovaný se na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, a byl proto povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému ve smyslu § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, ve výši, kterou stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Příslušenství pohledávky bylo přiznáno dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení podle občanského zákoníku, a to ode dne následujícího po dni, kdy byla žalovanému uložena při přepravní kontrole pověřenou osobou povinnost zaplatit přirážku, jelikož splatnost nároku nastala téhož dne, kdy byla povinnost k jeho zaplacení uložena. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého by měla zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení, nicméně soud žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož by měla nárok pouze na náklady řízení ve výši rozdílu mezi náhradou nákladů řízení přiznanou jí v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 14/2021 (o zaplacení 1 524 Kč, přiznané náklady řízení 1 489 Kč, žaloba podána 17. 11. 2020) a náhradou nákladů řízení, které by byly žalobkyni přiznány, kdyby oba nároky původně uplatněné dvěma samostatnými žalobami již od počátku sloučila do jediného návrhu (předmět řízení by činil celkem 3 048 Kč, náklady řízení pak stále 1 489 Kč složené ze soudního poplatku 400 Kč a odměny za zastoupení 1 089 Kč dle § 11 odst. 1 spolu s § 13 odst. 3 při aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, po navýšení o 21% DPH). Žalobkyně tím, že v rozmezí necelého jednoho měsíce podala proti žalovanému dvě žaloby s obdobným skutkovým i právním základem za jízdy bez platného jízdního dokladu za měsíce srpen 2020 a září 2020 jednala nehospodárně a vzhledem k tomu, že jí nic nebránilo uplatnit oba své nároky společně v jediném návrhu, nepovažuje soud náklady vzniklé žalobkyni s podáním druhého návrhu v rozdílu převyšujícím náklady při případném uplatnění nároku společným návrhem za vynaložené účelně a vzhledem k tomu, že rozdíl mezi výší nákladů řízení při uplatnění nároků společným návrhem a výší nákladů žalobkyni již přiznaných ve věci sp. zn. 8 C 14/2021 je nulový, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Třídenní lhůta ke splnění povinnost uložené žalovanému tímto rozsudkem byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.