8 C 365/2020-40 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne 21. 10. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 335 Kč s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ banka“), uzavřela se žalovaným dne 11. 12. 2017 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb. Na základě této smlouvy se banka zavázala zřídit a vést žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal za poskytované bankovní služby platit poplatky. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že mu na výše uvedeném účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 3 335 Kč, který nebyl uhrazen ani v přiměřené době po jeho vzniku, v důsledku čehož přistoupila banka dne 23. 1. 2020 k odstoupení od výše uvedené smlouvy. Pohledávka banky za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 4. 2020 postoupena na [právnická osoba] a. s., tato společnost následně postoupila předmětnou pohledávku žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2020. Žalovaný dlužnou částku přes předžalobní výzvu žalobkyně neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Polské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný, který je občanem členského státu EU, může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o účtu místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o účtu též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být dluh uhrazen. 4. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně (bankou) a žalovaným byla dne 11. 12. 2017 uzavřena smlouva, na základě které se banka zavázala zřídit a vést pro žalovaného mj. běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal za poskytované služby hradit bance poplatky dle sjednaného tarifu a udržovat na účtu kladný zůstatek. V rozporu s tímto ujednáním žalovanému vznikl na účtu záporný zůstatek, který žalovaný v přiměřené době nevyrovnal. [příjmení] proto smlouvu v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami, jež byly nedílnou součástí této smlouvy, dopisem ze dne 23. 1. 2020 vypověděla a žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky, která ke dni 3. 1. 2020 činila 3 335 Kč a představovala dlužné poplatky. [příjmení] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 4. 2020 postoupila [právnická osoba] a.s., která předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2020 postoupila žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vždy řádně vyrozuměn. Žalovaný žalobkyni na dlužnou částku ničeho neuhradil, přestože byl právní zástupkyní žalobkyně k úhradě dluhu vyzván předžalobní upomínkou ze dne 21. 8. 2020. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Polská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z čl. III bodu 17 všeobecných obchodních podmínek, jimiž se řídí předmětná smlouva. 9. [příjmení] na základě platně uzavřené smlouvy o účtu zřídila žalovanému ve smyslu § 2662 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), běžný účet. Vzhledem k tomu, že na účtu žalovaného vznikl v rozporu se smluvními ujednáními nepovolený záporný zůstatek, který žalovaný nevyrovnal, banka v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami, jež byly nedílnou součástí předmětné smlouvy, smlouvu o účtu vypověděla a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 3 335 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 4. 2020 byla pohledávka banky za žalovaným postoupena v souladu s § 1879 o. z. právní předchůdkyni žalobkyně, [právnická osoba] a.s. Tato společnost pak předmětnou pohledávku postoupila žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému v obou případech řádně oznámeno. Jelikož žalovaný dlužnou částku žalobkyni dosud neuhradil, soud žalobě jako důvodné vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (za splnění podmínek § 142a odst. 1 o. s. ř.) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 119 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 3 335 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (pod písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně v celkové výši 5 119 Kč byla přisouzena rovněž v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).