9 C 12/2021-15 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalovaném v záhlaví tohoto rozsudku uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne 16. 2. 2019 smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 900 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 28. 2. 2019 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 870,42 Kč Smlouva byla žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně [anonymizováno], na které se žalovaný zaregistroval a zřídil si uživatelský účet. Žalovaný na svém uživatelském účtu odsouhlasil znění úvěrové smlouvy a poskytl právní předchůdkyni žalobkyně své osobní údaje. Po kontrole údajů zaslala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému pin kód pro výběr finančních prostředků v hotovosti u obchodního partnera právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ve lhůtě splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a neuhradil ani poplatek za poskytnutí úvěru. Celková výše dluhu žalovaného vůči žalobkyni činí 7 770,42 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 10. 2018. Žalobkyně požadovala přiznat rovněž příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po splatnosti úvěru do zaplacení. Žalovaný nereagoval na žádnou z upomínek právní předchůdkyně žalobkyně ani zástupce žalobkyně. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 4. Právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 4 900 Kč, které si vybral v hotovosti dne 16. 2. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 6. 2020, odeslanou téhož dne, a zároveň byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně předžalobní upomínkou k uhrazení dlužné částky. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 6. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 7. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 9. Podle § 1968 o.z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 o z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy s žalovaným, neboť předložená smlouva není žalovaným nijak potvrzena, nadto soud podotýká, že žalobkyně neprokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tak, jak ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo však prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši 4 900 Kč, které jí žalovaný dosud nevrátil, a proto soud žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 4 900 Kč představované bezdůvodným obohacením žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení bylo přiznáno dle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího poté, co mu byla doručena žaloba, tedy ode dne 4. 2. 2021. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Třídenní lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 12. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu stran je po promítnutí požadovaného a přiznaného příslušenství téměř totožný.