9 C 193/2021-55 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi (dále jen soud) dne 21. 5. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni částku 35 Eur s úroky z prodlení z této částky od 19. 3. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 45 Kč, s poukazem zejména na následující skutečnosti: žalovaný vykonával pro žalobkyni práci řidiče na základě pracovní smlouvy ze dne 21. 9. 2020, pracovní poměr vznikl dne 21. 9. 2020 a skončil dne 5. 11. 2020. Žalovaný dne 19. 10. 2020 přepravoval zboží z [obec] do provozovny [právnická osoba] [anonymizováno] ve [anonymizováno] a v rozporu s pravidly odstavil v prostorách této společnosti za účelem přestávky nákladní vozidlo [registrační značka], které mu za účelem výkonu zaměstnání svěřila žalobkyně. Za porušení povinnosti, tj. odstavení vozidla, byla postižena společnost [právnická osoba], jakožto smluvní partner žalobkyně, pokutou ve výši 35 EUR. Tato společnost následně pokutu vyúčtovala žalobkyni jako vzniklou škodu, a to dokladem [číslo]. Po úhradě předmětné částky ze strany žalobkyně byla požadována uvedená škoda po žalovaném, který ovšem dlužnou částku nezaplatil, a to ani přes výzvu žalobkyně dopisem ze dne 14. 1. 2021 a přes předžalobní upomínku ze dne 8. 3. 2021. Žalobkyně má proto nárok nejen na zaplacení částky 35 EUR, ale též nákladů spojených s předžalobním vymáháním pohledávky – 45 Kč za poštovné na odeslání výzvy ze dne 14. 1. 2021. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhl ji v plném rozsahu zamítnout. V uvedeném datu sice prováděl přepravu zboží, ovšem zcela v souladu s dispozicemi žalobkyně a pokyny dispečera. Žalovaný dodržel tzv. vykládkové okno, nastoupil k vykládce, ovšem bylo mu sděleno, že vykládka byla odložena žalobkyní. Žalovaný byl povinen se zdržovat v blízkosti vykládky, proto se dostavil s vozidlem na parkoviště před společností, kde čekal na výzvu pracovníka z místa vykládky. Žalovaný sice začal čerpat přestávku v 1:31 hodin, ovšem jednalo se de facto pouze o formalitu, přestávku byl připraven okamžitě přerušit a náklad ve stanoveném termínu připravit k vyložení. Žalovaný nebyl nikým upozorněn ani proškolen na skutečnost, že by nesměl na parkovišti před společností, kde vykládku prováděl, stát do vlastní vykládky. Pokutu ve výši 35 EUR tedy zavinila žalobkyně, neboť žalovaný jednal dle jejích pokynů a neporušil žádný pokyn ani závazný předpis. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil tyto rozhodné skutečnosti, a to zejména z těchto vyjmenovaných listinných důkazů, přičemž každý z důkazů hodnotil soud jednak samostatně a jednak v jejich vzájemných souvislostech: 4. žalovaný byl ke dni 20. 10. 2020 v pracovním poměru u žalobkyně, a to na základě pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 21. 9. 2020, na pracovní pozici řidič – opravář nákladních automobilů, tahačů a speciálních vozidel, pracovní poměr žalovaného trval ode dne 21. 9. 2020 do dne 5. 11. 2020 <i>důkazy: pracovní smlouva včetně její přílohy [číslo] výpověď ve zkušební době ze strany zaměstnance, nesporná tvrzení účastníků;</i> 5. žalovaný byl žalobkyní dne 19. 10. 2020 informován o tom, že má následujícího dne, tj. 20. 10. 2020 vykládku a časové okno ve 3.45 hod. <i>důkazy: SMS komunikace žalovaného a zaměstnance žalobkyně, nesporná tvrzení účastníků;</i> 6. žalovaný byl dne 20. 10. 2020 v areálu [právnická osoba] [anonymizováno] ve [anonymizováno] od 1.31 hod. do 11.54 hod., žalovaný v areálu zmáčkl údaje ohledně přestávky a následně čerpal přestávku <i>důkazy: údaje o poloze vozidla, doklad příjemce o monitoringu vozidla v areálu, technický průkaz vozidla;</i> 7. v areálu [právnická osoba] [anonymizováno] ve [anonymizováno] je zakázáno parkovat a vykonávat přestávky <i>důkazy: fotodokumentace;</i> 8. žalobkyni bylo naúčtováno 60 EUR společností [právnická osoba] za pauzu, kterou čerpal její zaměstnanec na pozemku koncernu [anonymizována dvě slova] ve Wolfsburgu, žalobkyně následně vymáhala zaplacení pokuty na žalovaném <i>důkazy: dohoda o vzájemném vyrovnání pohledávek a závazků, faktura [číslo]; výzva k úhradě pokuty za parkování na pozemku koncernu Wolkwagen Wolfsburg ze dne 14. 1. 2021;</i> 9. V návaznosti na výše uvedené dokazování soud shrnuje zjištěný skutkový stav: 10. žalovaný byl ke dni 20. 10. 2020 zaměstnancem žalobkyně. Daného dne vykonával vykládku na pozemku [právnická osoba] [anonymizováno] ve Wolfsburgu (dále jen„ přejímající podnik“), přičemž k místu vykládky se dostavil v 1:31 hod. přestože tzv. časové okno bylo stanoveno na 3:45 hod. V okamžiku příjezdu žalovaný začal čerpat přestávku, z tohoto důvodu žalobkyně nahlásila čerpání přestávky žalovaným a odložila časové okno až na 8:29 hod. V areálu přejímacího podniku nelze čerpat přestávku, tato skutečnost byla žalobkyni známa, proto následně přeúčtovanou pokutu 60 EUR požadovanou přejímajícím podnikem a posléze smluvním partnerem žalobkyně – společnost [právnická osoba] – žalobkyně uhradila. Žalobkyně vyúčtovala tuto pokutu následně žalovanému, který ovšem z dané částky ničeho neuhradil. Dle žalobkyně porušil žalovaný své povinnosti a je proto odpovědný za škodu vzniklou žalobkyni. <i>11. Podle § 1a odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, dále jen„ z. p.“ smysl a účel ustanovení tohoto zákona vyjadřují i základní zásady pracovněprávních vztahů, jimiž jsou zejména zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance.</i> <i>12. Podle § 1a odst. 2 z. p. zásady zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance, uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek pro výkon práce, spravedlivého odměňování zaměstnance, rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný pořádek.</i> <i>13. Podle § 249 odst. 1 z. p. zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen„ škoda“), nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance.</i> <i>14. Podle § 250 odst. 1 z. p. zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.</i> <i>15. Podle § 250 odst. 3 z. p. zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255 z. p.</i> <i>16. Podle § 301 z. p. zaměstnanci jsou povinni</i> <i>a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci,</i> <i>b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly,</i> <i>c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni,</i> <i>d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.</i> 17. Předpokladem pro vznik obecné odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli je porušení pracovních povinností zaměstnancem při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody a zavinění na straně zaměstnance. Všechny tyto předpoklady musí být splněny současně. 18. Vzhledem k požadavku důkazu zavinění je odpovědnost za škodu podle ustanovení § 250 zákoníku práce charakterizována jako typ odpovědnosti za náhradu škody postavené na subjektivní odpovědnosti zaměstnance, který odpovídá pouze za následky prokázaného zavinění – porušení konkrétního typu povinnosti zaměstnance. Je zcela zřejmé, že případné zavinění žalovaného nebylo úmyslné, pouze nedbalostní. Z výpovědi žalovaného je zcela zjevné, že tento byl jednoznačně přesvědčen o správnosti svého postupu a nebyl dostatečně žalobkyní poučen o svých povinnostech, konkrétních skutečnostech týkajících se pravidel při vykládce uplatněných přejímajícím podnikem. 19. V posuzované věci není pochyb o tom, že ke vzniku škody došlo a to z důvodu na straně žalobkyně. Částku 35 EUR žalobkyně za dané porušení uhradila, daná částka jí nebyla ani částečně žalovaným uhrazena. Soud je ovšem přesvědčen, že žalovaný nebyl dostatečně poučen o tom, jak má postupovat v případě, že se dostaví k místu vykládky před sjednaným časovým oknem. Soud přihlédl ke všem rozhodným skutečnostem, zejména k připravenosti žalovaného provést vykládku prvotně v objednaném termínu, i k důvodu, které jej vedly k odstavení vozidla na parkovišti přejímajícího podniku. Soud po pečlivém zvážení uvedeného, výši škody i povaze obrany žalovaného žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zamítl, neboť žalobkyně neprokázala subjektivní odpovědnost žalovaného a to i přes veškerou aktivitu žalující strany. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudk