13 C 107/2022-13 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. s odůvodněním, že je právnickou osobou zřízenou zákonem č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů, za účelem poskytování veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání. Zákonem [číslo] Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je stanovena povinnost k placení rozhlasového poplatku subjektům v tomto zákoně uvedeným ve výši 45 Kč měsíčně. Žalovaná oznámila žalobci, že se stala poplatníkem rozhlasového poplatku, a to s účinností od 1. 6. 2017. Žalovaná nehradila v období od 1. 1. 2020 do 1. 12. 2022 předepsané rozhlasové poplatky podle roční periodicity (platba byla sjednána předem za kalendářní rok) plateb a počtu přihlášených rozhlasových přijímačů (dva). Žalovaná ničeho nezaplatila ani k předžalobní výzvě ze dne 24. 5. 2022 obsahující přiměřenou lhůtu k úhradě. Žalobce dále požaduje úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný za období od 16. 1. 2020 do 30. 6. 2022 částkou 452,46 Kč. 2. Podle § 115a o.s.ř. není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se ve věci nevyjádřila, ačkoli jí výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná, která je od 1. 6. 2017 vedena v evidenci poplatníků rozhlasových poplatků za dva přihlášení přijímače, neuhradila za období od 1. 1. 2020 do 1. 12. 2022 rozhlasové poplatky v celkové výši 3 240 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes výzvu žalobce, který ji vyzval k úhradě do 7. 6. 2022. 4. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je poplatníkem rozhlasového poplatku právnická osoba, která vlastní rozhlasový přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá rozhlasový přijímač právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 5 odst. 4 tohoto zákona poplatník, který je právnickou osobou, platí rozhlasový poplatek z každého rozhlasového přijímače. Podle § 6 tohoto zákona činí měsíční výše rozhlasového poplatku 45 Kč. Podle § 7 odst. 4 poplatník může po dohodě s provozovatelem vysílání ze zákona, popřípadě pověřenou osobou zaplatit rozhlasový nebo televizní poplatek předem za více kalendářních měsíců nebo čtvrtletí, nejdéle však za 1 kalendářní rok. Podle § 10 cit. zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 5. Na základě shora uvedeného dospěl soud k právnímu závěru, že žalovaná byla v období od 1. 1. 2020 do 1. 12. 2022 příjemcem rozhlasového signálu, v důsledku čehož jí podle shora citovaných ustanovení vznikla povinnost hradit žalobkyni poplatek ve výši 45 Kč měsíčně, tedy ve výši 3 240 Kč (dva přijímače: 36 měsíců x 45 Kč poplatek) za dané období. Jelikož žalovaná svoji zákonnou povinnost ani přes výzvy ze strany žalobce nesplnila, vzniklo žalobci právo domáhat se zaplacení dlužného rozhlasového poplatku včetně příslušenství u soudu. Proto soud shledal podanou žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. O příslušenství dlužné částky soud rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž přihlédl k tomu, že žalobce požadovala příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení z jednotlivých dlužných plateb rozhlasového poplatku za období od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou rozhlasového poplatku do 30. 6. 2022, v kapitalizované výši 452,46 Kč. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech na úhradu soudního poplatku v částce 400 Kč a v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. ve dvou náhradách hotových výdajů ve výši 100 Kč podle § 2 odst. 1 a § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb. (sepis žaloby a výzva k plnění). Náhradu nákladů řízení spočívající v nákladech na zastoupení advokátem soud žalobkyni nepřiznal, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013, podle něhož žalobkyni v řízení o vymáhání televizních poplatků právo na náhradu těchto nákladů nenáleží. Celkové náklady žalobce tak činí částku 600 Kč, přičemž jejich náhrada byla přisouzena rovněž v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).