13 C 251/2021-118 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byl zrušen nález finančního arbitra č. j. [spisová značka] [číslo] – 42 [spisová značka] [číslo] – 38 ze dne 4. 5. 2021 (dále také jen„ nález“) ve výroku I. a III. a navazující rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č. j. [spisová značka] [číslo] - 43 ze dne 17. 6. 2021 (dále také jen„ rozhodnutí o námitkách“), a dále zamítnut návrh žalovaného podaný finančnímu arbitrovi dne 4. 2. 2020. Žalobu odůvodnila tím, že žalované dne 10. 10. 2018 podle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] půjčila částku 22 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 666,60 Kč, a dále dne 19. 10. 2018 podle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] částku 18 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 545,40 Kč. Žalovaná se u finančního arbitra domáhala vyslovení neplatnosti uzavřených smluv pro údajné ujednání proti dobrým mravům a neposouzení její úvěruschopnosti. Finanční arbitr založil své rozhodnutí na závěru o nedostatečném prověření a posouzení úvěruschopnosti žalované, s čímž se žalobkyně neztotožňuje. V době uzavření prve uvedené smlouvy činil disponibilní zůstatek žalované částku 12 228 Kč, pravidelné příjmy dosahoval částky 23 336 Kč. V druhém případě zůstatek činil částku 10 867 Kč, pravidelné příjmy žalované částku 23 586 Kč Náklady na bydlení a domácnost v obou případech zcela odpovídaly poměrům a nebyly nikterak extenzivně vysoké ani nízké. V případě obou smluv byla provedena kontrola probíhajících exekučních řízení přes program Credit Check a lustrace insolvenčním rejstříkem. [příjmení] [příjmení] byla provedena kontrola zaměstnavatele. Dále použita kontrola v RUIAN. Vše s negativním výsledkem. Žalovaná je osoba se stabilním příjmem ze zaměstnání, je majitelem vozu a nemovitosti. Zástupci společnosti při podpisu úvěrových smluv vždy řádně kontrolují klientovu dokumentaci nezbytnou pro posouzení úvěruschopnosti (pracovní smlouvy, OP, výplatní pásky či obdobné dokumenty podle individuální situace klienta). Obchodní zástupci žalobkyně zohledňují další závazky z jiných úvěrů, náklady na život a bydlení nebo vyživovací povinnost žadatele. Tyto skutečnosti jsou evidovány v dokumentaci (Evidenční kartě klienta), v odůvodněných případech jsou pořízeny i kopie některých dokladů. Žalobkyně nemá žádnou zákonnou povinnost doklady uchovávat, kdy za aktuálního stavu daného případu je fakticky sankcionována na základě toho, že si nepořídila kopie veškerých podkladů poskytnutých žalovaným. Nelze klást v neprospěch žalobkyně nezjištění informace v rámci posouzení úvěruschopnosti, kterou nemá objektivně možnost zjistit jinak, než ze sdělení žalovaného, když žalovaný (a potažmo finanční arbitr) žádnou takovou skutečnost ani netvrdil a tedy ani neprokazoval. Je třeba zohlednit nemožnost dovolávat se neplatnosti účastníkem, který tuto neplatnost fakticky vědomě způsobil. Možnosti prověření z logiky věci mají své hranice, když ohledně negativních skutečností má žalobkyně možnost prověřit pouze veřejně dostupné databáze (jejichž obligatorní výčet však není zákonem určen) v ostatním je nucena spolehnout se na prohlášení žalovaného. Finanční arbitr se nezabýval skutečným stavem v rozhodné době, ale omezil se pouze na konstatování porušení povinností z důvodu neuchování kopií dokladů o příjmech a výdajích klienta. Žalovaná obě smlouvy splatila, pokud se týká zapůjčené jistiny. 2. Žalovaná se k žalobě vymezila negativně. Ztotožnila se s rozhodnutím finančního arbitra, žalobkyně skutečně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované. Žalobkyně špatně zkoumala příjmovou i výdajovou stránku žalované, v důsledku čehož nesprávně porovnala a nesprávně vyhodnotila zjištěné příjmy a výdaje žalované. Žalobkyně měla sama aktivně opatřovat podklady k prověření tvrzení žalované ohledně její fin. situace, nikoli vzít za pravdivé tvrzení žalované, zejména v otázce měsíčních výdajů. Měla si alespoň vyžádat výpisy z účtu, což neučinila. Důkazní břemeno k prokázání prověření úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele před uzavřením smluv leží na žalobkyni. 3. Finanční arbitr k věci uvedl, že odkazuje na svá rozhodnutí, když dospěl k závěru, že žalobkyně při uzavírání obou úvěrových smluv nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované. Zdůraznil, že se žalobkyně spokojila s prohlášením žalované o jejích příjmech a výdajích bez jejich bližšího ověření. Sám při řízení velmi pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. 4. Soud provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy. 5. Z nálezu fin. arbitra č. j. [spisová značka] [číslo] – 38 ze dne 4. 5. 2021 soud zjistil, že fin. arbitr výrokem I. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované (v pozici navrhovatele v řízení před fin. arbitrem) částku 1 362 Kč do 3 dnů od právní moci nálezu, výrokem II. zamítl návrh žalované ve zbývající části a výrokem III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit fin. arbitrovi sankci 15 000 Kč do 15 dnů ode dne nabytí právní moci nálezu. Z odůvodnění bylo zejména zjištěno, že fin. arbitr jako předběžnou otázku řešil platnost uvěrových smluv [číslo] [číslo] když dospěl k závěru, že tyto jsou absolutně neplatné pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, a to zejména pro absenci zkoumání zejména výdajů žalované, když se žalobkyně spokojila se sděleními žalované bez řádného ověření těchto sdělení. Žalobkyně nedoložila veškeré potřebné dokumenty pro zjištění řádné kontroly uvedených údajů v evidenčních kartách žalované (doložila pouze tři výplatní pásky za období před uzavřením smluv). Proto uložil výrokem I. žalobkyni vrátit bezdůvodné obohacení (tj. to, co nad rámec jistiny zaplatila žalovaná) žalované, výrokem II. zamítl návrh žalované ve zbývající části (tj. otázku neplatnosti smluv, neb tuto si vyřešil jakožto předběžnou otázku) a výrokem III. uložil žalobkyni sankci podle § 17a zákona o fin. arbitrovi. 6. Z rozhodnutí fin. arbitra o námitkách č. j. FA/SR/SU [číslo] - 43 ze dne 17. 6. 2021 bylo zejména zjištěno, že jím byly zamítnuty námitky žalobkyně namítané proti rozhodnutí fin. arbitra č. j. FA/SR/SU [číslo] – 38, dále jím bylo potvrzeno uvedené rozhodnutí fin. arbitra. 7. Soud v řízení neprovedl žalobkyní navrhované důkazy účastnickým výslechem žalované pro absenci vypovídací potence, neboť i kdyby bylo výslechem žalované zjištěno, že byla v době uzavírání úvěrových smluv úvěruschopná, tj. její příjem by byl se zohledněním jejích příjmů dostatečný pro získání úvěru, ničeho to nemění na skutečnosti, že je povinností žalobkyně uvedené řádně zkoumat a při uzavírání smluv se nespoléhat na prohlášení úvěrovaných. 8. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Dne 4. 2. 2020 podala žalovaná v pozici navrhovatele návrh k finančnímu arbitrovi, jímž se domáhala určení, že smlouvy [číslo] ze dne 10. 10. 2018 a [číslo] ze dne 19. 10. 2018 uzavřené mezi žalobkyní v tomto řízení a žalovanou v tomto řízení jsou neplatné. Dále se domáhala, aby žalobkyně žalované vydala své bezdůvodné obohacení (platby nad rámec jistin úvěrů). Finanční arbitr návrhu žalované vyhověl, kdy jako předběžnou otázku vyhodnotil neplatnost obou shora uvedených úvěrových smluv pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně žalovanou (neboť se spolehla pouze na tvrzení žalované při zkoumání výdajové stránky žalované – navrhovatelky). Na základě neplatnosti smluv uložil žalobkyni výrokem I. vrácení bezdůvodného obohacení, výrokem II. zamítl návrh ve zbývající části (neboť neplatnost smluv zkoumal právě jako předběžnou otázku), výrokem III. uložil žalobkyni zaplatit sankci ve výši 15 000 Kč fin. arbitrovi. Následné námitky žalobkyně byly zamítnuty fin. arbitrem v plném rozsahu. 9. Podle § 244 odst. 1 o.s.ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledk