13 C 36/2022-40 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení. Podle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených televizních poplatků za období od prosince 2020 do listopadu 2021. Podle § 115a o.s.ř. není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se ve věci nevyjádřila, ačkoli jí výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná, která je od 1. 6. 2010 vedena v evidenci poplatníků televizních poplatků, neuhradila za období od prosince 2020 do listopadu 2021 televizní poplatky v celkové výši 1 620 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes opakované výzvy žalobkyně, činěné prostřednictvím České pošty, ani přes předžalobní upomínku zástupce žalobkyně. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí ve věci, neboť se jedná o věc s cizím prvkem – žalovaná je státním příslušníkem Vietnamu. Otázku mezinárodní příslušnosti (pravomoci) soudu v daném případě upravuje zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (mezinárodní smlouva uzavřená mezi Českou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních [číslo] Sb.m.s. na daný případ nedopadá), kdy podle § 6 odst. 1 je dána pravomoc českých soudů, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Žalovaná má podle informačního systému základních registrů trvalé bydliště na adrese [adresa žalované], a proto je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 7 odst. 1, 2 cit. zákona poplatník platí televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 6 cit. zákona měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Podle § 10 cit. zákona nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Na základě shora uvedeného dospěl soud k právnímu závěru, že žalovaná byla v období od prosince 2020 do listopadu 2021 příjemcem televizního signálu, v důsledku čehož jí podle shora citovaných ustanovení vznikla povinnost hradit žalobkyni televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, tedy ve výši 1 620 Kč (12 x 135 Kč) za dané období. Jelikož žalovaná svoji zákonnou povinnost ani přes výzvy ze strany žalobkyně nesplnila, vzniklo žalobkyni právo domáhat se zaplacení dlužného televizního poplatku včetně příslušenství u soudu. Proto soud shledal podanou žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O příslušenství dlužné částky soud rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně požadovala příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení z jednotlivých dlužných plateb televizního poplatku za období od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do 15. 2. 2022, tj. do dne podání žaloby, v kapitalizované výši 98,59 Kč. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech na úhradu soudního poplatku v částce 400 Kč a v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. ve dvou náhradách hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 2 odst. 1 a § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb. (sepis žaloby a výzva k plnění). Náhradu nákladů řízení spočívající v nákladech na zastoupení advokátem soud žalobkyni nepřiznal, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013, podle něhož žalobkyni v řízení o vymáhání televizních poplatků právo na náhradu těchto nákladů nenáleží. Celkové náklady žalobkyně tak činí částku 600 Kč, přičemž jejich náhrada byla přisouzena rovněž v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).