13 C 77/2022-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení. Podle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených televizních poplatků za období od května 2021 do února 2022. Podle § 115a o.s.ř. není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný, který je od 1. 4. 1991 veden v evidenci poplatníků televizních poplatků, neuhradil za období od května 2021 do února 2022 televizní poplatky v celkové výši 1 350 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes opakované výzvy žalobkyně, činěné prostřednictvím České pošty, ani přes předžalobní upomínku zástupce žalobkyně. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 7 odst. 1, 2 cit. zákona poplatník platí televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 6 cit. zákona měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Podle § 10 cit. zákona nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Na základě shora uvedeného dospěl soud k právnímu závěru, že žalovaný byl v období od května 2021 do února 2022 příjemcem televizního signálu, v důsledku čehož mu podle shora citovaných ustanovení vznikla povinnost hradit žalobkyni televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, tedy ve výši 1 350 Kč (10 x 135 Kč) za dané období. Jelikož žalovaný svoji zákonnou povinnost ani přes výzvy ze strany žalobkyně nesplnil, vzniklo žalobkyni právo domáhat se zaplacení dlužného televizního poplatku včetně příslušenství u soudu. Proto soud shledal podanou žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O příslušenství dlužné částky soud rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně požadovala příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení z jednotlivých dlužných plateb televizního poplatku za období od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do 19. 7. 2022, tj. do dne vyhotovení žaloby, v kapitalizované výši 95,14 Kč. Dále žalobkyně požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč vyplývající z Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne 22. 4. 2022 [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech na úhradu soudního poplatku v částce 400 Kč a v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. ve dvou náhradách hotových výdajů ve výši 100 Kč podle § 2 odst. 1 a § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb. (sepis žaloby a výzva k plnění). Náhradu nákladů řízení spočívající v nákladech na zastoupení advokátem soud žalobkyni nepřiznal, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013, podle něhož žalobkyni v řízení o vymáhání televizních poplatků právo na náhradu těchto nákladů nenáleží. Celkové náklady žalobkyně tak činí částku 600 Kč, přičemž jejich náhrada byla přisouzena rovněž v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).