14 C 25/2022-14 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru [číslo]. V žalobě uvedla následující: Smlouvu o úvěru uzavřela se žalovaným dne 1. 9. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému hotovostně dne 1. 9. 2017 částku 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr spolu s příslušenstvím úvěru ve výši 17 998 Kč, celkem tedy částku 39 998 Kč, a to v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši 2 857 Kč s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost poslední splátky připadala na den 1. 11. 2018. Žalovaný na úvěr ničeho nezaplatil. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 20 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 11. 2018 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 11. 2018 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne 11. 12. 2019 svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne 26. 2. 2020. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 26. 2. 2020. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 4. Žalovaný požádal dne 31. 8. 2017 právní předchůdkyni žalobkyně, společnost [právnická osoba], o úvěr, v žádosti se identifikoval rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, adresou, údaji o výši příjmu, výši výdajů, právní předchůdkyně žalobkyně žádost žalovaného schválila dne 1. 9. 2017 a poskytla žalovanému v hotovosti částku 22 000 Kč. Úvěrový limit byl sjednán ve výši 22 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr vrátit včetně úroku ve výši 2 118 Kč, úplaty za poskytnutí úvěru ve výši 8 800 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 580 Kč a inkasního poplatku ve výši 5 500 Kč, celkem tedy částku ve výši 39 998 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši 2 857 Kč (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 31. 8. 2017, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 1. 9. 2017). Žalovaný uvedl, že je zaměstnán od 1. 8. 2015 u společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši 20 680 Kč. Dále žalovaný uvedl, že má měsíční výdaje na bydlení a energie 2 000 Kč, dopravu, jídlo a ostatní výdaje 2 000 Kč a zbývá mu tak použitelný příjem ve výši 16 680 Kč. K žádosti o úvěr žalovaný přiložil pracovní smlouvu a výplatní pásky (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 31. 8. 2017, pracovní smlouvou, výplatními páskami za měsíce květen, červen a červenec 2017). Žalovaný nehradil sjednané splátky podle smlouvy, žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu neuhradil ničeho (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by splátky hradil). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 2. 2020 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, potvrzením o úplatě, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 26. 2. 2020 a podacím lístkem z téhož dne). K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 26. 2. 2020, který byl žalovanému dle podacího lístku odeslán téhož dne (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 26. 2. 2020 a podacím lístkem z téhož dne). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 6. Věc byla soudem posuzována zejména podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jako„ ZoSÚ“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 8. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z., a to postupem podle § 1820 a násl. o. z., upravujícím uzavírání smluv distančním způsobem. Smlouva byla uzavřena v souladu s § 86 ZoSÚ. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že žalobkyně žalovanému úvěr poskytla v souladu se smlouvou, avšak žalovaný se dostal do prodlení s jeho splácením. Žalobkyně má proto právo na zaplacení požadované jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč i sjednaných úroků. 9. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení z dlužné částky podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení. 10. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě výrokem I. zcela vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku 800 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 900 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1, 2 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 300 Kč, -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 3 ve znění § 14b odst. 5 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč. 12. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku. 13. Podmínky pro přiznání snížené náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b AT má soud za splněné, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč.