14 C 3/2022-17 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Podle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplacených splátek úvěru, který byl žalovaný povinen splatit [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) na základě smlouvy o úvěru ze dne 29. 10. 2014, jejíž nedílnou součástí je žádost o zřízení kartového účtu a karty z téhož dne. Na základě smlouvy o úvěru se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Úvěr byl čerpán prostřednictvím kreditní karty a evidován na kartovém účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný byl povinen vedle jistiny platit právní předchůdkyni žalobkyně úroky z úvěru ve výši 23,88 % ročně a poplatky v měsíčních splátkách 3,20 % z vyčerpané jistiny úvěru. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr prohlásila ke dni 11. 8. 2017 za okamžitě splatný a tuto skutečnost žalovanému oznámila dopisem z téhož dne. Ode dne zesplatnění žalovaný neuhradil na dlužnou částku ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 1. 7. 2018, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2018. 2. Žalovaný je mongolským státním příslušníkem, což do řízení vnáší mezinárodní prvek a soud se musel zabývat svou mezinárodní příslušností a rozhodným právem, které bude na případ aplikovat. Kolizní normou je v daném případě dvoustranná mezinárodní smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech ze dne 15. 10. 1976 uveřejněné ve Sbírce zákonů vyhláškou ministra zahraničních věcí [číslo] ze dne 30. 9. 1978. Podle čl. 36 bod 1 uvedené smlouvy se smluvní závazky mezi fyzickými osobami, jakož i mezi fyzickými osobami a právnickými osobami, s výjimkou závazků týkajících se nemovitého majetku, řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli o použití jiného právního řádu, jenž se týká závazků. Podle čl. 37 bod 1 uvedené smlouvy k jednání o návrhu, který vznikl na základě vztahů uvedených v čl. 36 této smlouvy, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. V těchto věcech je příslušný i soud smluvní strany, na jejímž území má bydliště navrhovatel, pod podmínkou, že na tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce. Ve smyslu citovaných ustanovení jsou tedy české soudy mezinárodně příslušné k projednání věci, neboť žalovaný má na území České republiky bydliště, evidované na adrese [adresa]. Rozhodným právem pak je právní řád ČR, neboť smlouva byla uzavírána na území ČR s místem plnění v ČR. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se v poskytnuté lhůtě nevyjádřil. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil tento skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 29. 10. 2014 smlouvu o úvěru s úvěrovým limitem do výše 5 000 Kč, žalovaný se zavázal splácet úvěr včetně úroku z úvěru ve výši 23,88 % ročně a dalších poplatků za služby, a to v měsíčních splátkách ve výši 3,20 % z vyčerpané dlužné jistiny. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru je žádost o zřízení kartového účtu a karty ze dne 29. 10. 2014. Úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty byl evidován na kartovém účtu žalovaného č. [bankovní účet] (prokázáno smlouvou o úvěru – kreditní karty pro soukromou klientelu, žádostí o poskytnutí úvěrového produktu, žádostí o zřízení kartového účtu a karty, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru). Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů (kreditní karty) pro soukromou klientelu a ceník [právnická osoba] pro bankovní obchody (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěrového produktu, obchodními podmínkami [právnická osoba] pro poskytování úvěrů pro soukromou klientelu, ceníkem [právnická osoba] pro bankovní obchody). 6. Žalovaný před poskytnutím úvěru uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o. a jeho měsíční příjem činí 13 452 Kč, jiné příjmy žalovaný nemá, ani nesplácí žádný další úvěr. Žalovaný průběžně čerpal finanční prostředky, prvně prostřednictvím platby kreditní kartou dne 12. 11. 2014 ve výši 339 Kč u [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] (prokázáno výpisy z kartového účtu za období od 29. 10. 2014 do 10. 12. 2014). Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, proto právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 8. 7. 2017 k úhradě dlužné částky ve výši 912 Kč do 10. 8. 2017 (prokázáno poslední výzvou k úhradě dlužné částky a výpovědí smlouvy ze dne 8. 7. 2017). Protože ani poté žalovaný dluh nevyrovnal, právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 11. 8. 2017 úvěr zesplatnila a žalovaného o tom informovala dopisem z téhož dne (prokázáno výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne 11. 8. 2017). Dlužná částka ke dni zesplatnění činila 6 864,28 Kč a skládala se z jistiny ve výši 6 432,34 Kč a úroků ve výši 431,94 Kč (prokázáno výpisem z kartového účtu za období od 11. 7. 2017 do 10. 8. 2017). Žalovaný však ničeho neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek postoupila ke dni 1. 7. 2018 pohledávku za žalovaným na žalobkyni a tuto skutečnost žalovanému oznámila dopisem ze dne 24. 7. 2018 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2018, podacím archem z téhož dne). Žalovaný již ničeho neuhradil ani na výzvu žalobkyně ze dne 11. 9. 2018 (prokázáno výzvou k úhradě ze dne 11. 9. 2018 a podacím archem ze dne 14. 9. 2018). 7. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 29. 10. 2014 řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěrový limit do výše 5 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet, a to včetně sjednaného úroku ve výši 23,88 % ročně a příslušných poplatků, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. V důsledku nesplnění povinnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila a požadovala jeho uhrazení včetně příslušenství. Pohledávka vůči žalovanému byla podle § 1879 o.z. postoupena na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky zahrnující jistinu a kapitalizovaný úrok s poplatky, tak i co do smluvního úroku a úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 o.z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti dluhu. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, které tvoří odměna advokáta za tři úkony právní služby ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, náhrada za daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud rozhodl o odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů podle § 14b advokátního tarifu, neboť se jedná o formulářovou žalobu, tedy o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (soudu známo z úřední činnosti), přičemž předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč. 9. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. 10. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.