15 C 226/2022-43 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 13 557,39 Kč s tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], uzavřela Smlouvu o Bankovních produktech a službách, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala zřídit a vést žalované bankovní účet č. [bankovní účet] a poskytnout kontokorentní úvěr [anonymizováno], kterým umožní žalované přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše úvěrového limitu sjednaného v aktuálních Dispozicích ke smlouvě. Žalovaná se zavázala dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období a nepřekročit povolený limit. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky banky, produktové podmínky kontokorentního úvěru a produktové podmínky běžného účtu. Žalobkyně svůj závazek splnila, žalovaná však překročila sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácela úvěr řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto převedla ke dni 12. 5. 2020 aktuální výši nepovoleného přečerpání v celkové výši 11 647,67 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet], žalované toto oznámila a vyzvala ji k zaplacení. Žalovaná ani poté dlužnou částku neuhradila, právní předchůdkyně žalobkyně proto ke dni 15. 9. 2020 dlužnou částku zesplatnila v celé výši. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na [právnická osoba] a. s., a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho ani po postoupení pohledávky na žalobkyni, ač byla k zaplacení jejího dluhu vyzvána předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně po žalované požadovala uhrazení jistiny úvěru ve výši 11 647,67 Kč, smluvních poplatků ve výši 1 800 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 16. 9. 2021 částkou 807,41 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 647,67 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 11 647,67 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, přestože jí byla žaloba řádně doručena dne 13. 9. 2022 prostřednictvím dožádaného soudu na adrese [adresa]. 3. V řízení je mezinárodní prvek, neboť žalovaná není státním občanem České republiky, ve smlouvě uvedla adresu na Slovensku. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů věc řešit. Podle čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: -v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). 4. V posuzovaném případě šlo o poskytnutí služby (tj. o činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby za úplatu, srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 23. 4. 2009 ve věci C [číslo] [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení], proti [jméno] [příjmení]). [obec] poskytnutí služby (zřízení a vedení účtu) bylo podle smlouvy v České republice. Je tedy dána mezinárodní příslušnost českých soudů, neboť v České republice se nachází sjednané místo plnění. 5. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní, a to smlouvy o bankovních produktech a službách, dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách, základních produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru účinných od 1. 8. 2019, základních produktových podmínek běžného účtu a základních produktových podmínek platebního styku účinných od 1. 8. 2019, všeobecných produktových podmínek účinných od 1. 8. 2019, sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platným od 1. 12. 2016 a sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platným od 17. 12. 2019 dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: [právnická osoba], ve smlouvě označená jako„ [příjmení]“ uzavřela s žalovanou dne 21. 11. 2019 smlouvu o bankovních produktech a službách a téhož dne dispozice k této smlouvě. Soud dále zjistil, že se [příjmení] zavázala poskytnout žalované vedení běžného účtu č. [bankovní účet] a úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat ode dne 21. 11. 2019. Žalovaná se zavázala dodržet minimální měsíční příjem ve výši 50 % povoleného limitu. Úroková sazba k datu uzavření dispozic ke smlouvě činila 21,99 % ročně. Z výpisu z úvěrového účtu za období od [číslo] – [číslo] a [číslo] vedeného na jméno žalované soud zjistil, že žalovaná čerpala finanční prostředky v celkové výši 11 647,67 Kč. Z upomínky – oznámení o vyčíslení dluhu ze dne 16. 9. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 15. 9. 2020 a vyzvala žalovanou k zaplacení částky v celkové výši 13 447,67 Kč do 30. 9. 2020. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2021 a z poštovního podacího archu ze dne 4. 10. 2021 soud zjistil, že pohledávka ze smlouvy za žalovanou byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na [právnická osoba] a.s. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021. Žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 12. 11. 2021 a z poštovního podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalovaná byla řádně vyzvána k úhradě svého dluhu před podáním žaloby. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Podle § 2395 tohoto zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou na základě její žádosti dne 21. 11. 2019 smlouvu o bankovních produktech a službách, ve znění dispozic, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované kontokorentní úvěr [anonymizováno] až do výše 10 000 Kč. Žalovaná úvěrový rámec přečerpala a dlužnou částku neuhradila. Celý poskytnutý úvěr proto právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila. Právní předchůdkyně žalobkyně po zesplatnění úvěru převedla pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná na úhradu jejího dluhu nezaplatila ničeho ani poté, co k tomu byla právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění vyzvána. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy co do žalované částky ve výši 13 557,39 Kč, úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 11 647,67 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení i co do úroku z prodlení z této částky, uplatněného v souladu s § 1970 o. z., a to v kapitalizované výši 807,41 Kč za období od 12. 5. 2020 do 15. 9. 2020 a dále z částky ve výši 11 647,67 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a z částky ve výši 109,72 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. Žalované bylo původní věřitelkou řádně oznámeno postoupení pohledávky ([číslo] odst. 1 a § 1879 o. z.), žalovaná je tedy povinna plnit dluh žalobkyni. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 557,39 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.