15 C 290/2022-16 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 29 178 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel dne 18. 7. 2017 s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] a.s., [IČO], smlouvu, na jejímž podkladě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala předat žalovanému zařízení do užívání bez nároku na následný odkup a žalovaný se jí zavázal za to hradit měsíční poplatek. V případě nevrácení předaného zařízení se žalovaný zavázal uhradit jeho cenu. Nedílnou součást smlouvy tvořily podmínky členského programu [anonymizováno]. Právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému do užívání mobilní telefon [anonymizována čtyři slova] [příjmení] na dobu trvání členství v programu [anonymizováno]. Ve lhůtě splatnosti nebyla žalovaným uhrazena částka 28 878 Kč podle faktury [číslo] ze dne 6. 6. 2018. Dlužná částka ve výši 29 178 Kč sestává z částky 28 878 Kč za neuhrazenou fakturu a nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2020 postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž žalovanému byla tato skutečnost písemně oznámena dopisem ze dne 18. 8. 2020. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho ani po písemné předžalobní upomínce. 2. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 4. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 18. 7. 2017 uzavřena smlouva, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v rámci jejího členství v programu k užívání [anonymizováno] specifikovaný v předávacím protokolu na dobu trvání členství v programu [anonymizováno] a žalovaný se zavázal řádně hradit členské poplatky, přičemž platnost smlouvy nastala úhradou prvního členského poplatku žalovaným a její účinnost nastala převzetím IPhonu žalovaným. Dne 18. 7. 2017 žalovaný písemně potvrdil, že převzal od právní předchůdkyně žalobkyně [příjmení] [anonymizována čtyři slova] [příjmení] [příjmení] (prokázáno předávacím protokolem přístroje ze dne 18. 7. 2017). Za užívání poskytnutého zařízení vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k úhradě částky 28 878 Kč fakturou [číslo] ze dne 6. 6. 2018, přičemž částka byla splatná dne 16. 6. 2018 (prokázáno fakturou [číslo]). 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena z původního věřitele na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 8. 2020 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2020 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 8. 2020). 6. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 18. 8. 2020 odeslaným na žalovaným uvedenou adresu v předávacím protokole téhož dne (prokázáno výzvou k úhradě dluhu – předžalobní upomínkou ze dne 18. 8. 2020 a podacím archem z téhož dne). Žalovaný ani po této výzvě dlužné částky nezaplatil. 7. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena nájemní smlouva ve smyslu § 2201 o.z. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala přenechat žalovanému k dočasnému užívání jí poskytnuté zařízení a žalovaný se jí za to zavázal hradit nájemné v podobě členského poplatku. Právní předchůdkyně žalobkyně si svou povinnost splnila, avšak žalovaný nikoliv, když právní předchůdkyni žalobkyně neuhradil dohodnutou částku za každý měsíc užívání. Na základě smlouvy uzavřené v souladu s § 1879 a násl. o. z. byly pohledávky za žalovaným postoupeny z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalovanému byla změna věřitele oznámena. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. S ohledem na vzniknuvší prodlení žalovaného s úhradou každé dlužné částky vzniklo žalobkyni též právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedené faktury. Dále má žalobkyně právo na částku 300 Kč představující náklady na vymáhání pohledávky. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 620 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 168 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 178 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 11. Žalovaný je povinen zaplatit přiznanou částku i náhradu nákladů řízení ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž náhradu nákladů řízení je povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem, a to podle § 149 odst. 1 o. s. ř.