15 C 383/2021-63 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobce se v tomto řízení domáhal určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze dne [datum] s tím, že pracoval u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici řidič, a to na dobu neurčitou se zkušební dobou na 3 měsíce. Dne [datum] byl se žalobcem rozvázán pracovní poměr okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany žalované. Okamžité zrušení bylo žalobci dle svého obsahu dáno z důvodu § 52 písm. g) ZP, ačkoli pro ně nebyly splněny důvody. Pracovní poměr měl skončit dne [datum]. Dne [datum] žalobce žalovanému zaslal písemné oznámení ze dne [datum], že trvá na dalším zaměstnávání. Stav, že žalobce trvá na dalším zaměstnávání ke dni podání žaloby, přetrvává. Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být uveden tak, aby bylo zřejmé, v jakém konkrétním jednání zaměstnance je spatřován. V okamžitém zrušení bylo uvedeno několik důvodů, všechny jsou však zcela neurčité. Tak je tomu v případě uvedeného neuposlechnutí, když není zřejmé, kdy k neuposlechnutí mělo dojít. U důvodu specifikovaného jako neomluvená absence není blíže specifikováno, kdy mělo k údajné neomluvené absenci žalobce v zaměstnání dojít, ani jak dlouhá měla tato neomluvená absence trvat. Dotvrzením nedostavování se do práce, pozdních příchodů, pozdních příjezdů k zákazníkům a prodlužování cest k zákazníkům až ve vyjádření ze dne 24. 5. 2022 se žalovaný dopouští změny (rozšíření) úpravy důvodu okamžitého zrušení, což je v rozporu s § 60 ZP. Nadto ani tato dodatečná tvrzení nejsou dostatečně určitá, když není uvedeno, jakého rozsahu a v jakých dnech mělo k údajné nemluvené absenci ze strany žalobce docházet. Důvod uvedený jako ušlý zisk na základě zkratkového jednání zam-ce je rovněž neurčitý. V okamžitém zrušení není specifikováno, jakého zkratkového jednání se měl žalobce údajně dopustit, v čem mělo spočívat nebo kdy k němu mělo dojít. Také následek v podobě ušlého zisku není nikterak konkretizován, není uvedena ani přibližná výše údajného ušlého zisku. Důvod označený jako škoda na majetku fy je naprosto neurčitý. Není vůbec zřejmé, co znamená zkratka fy. Za předpokladu, že by tato zkratka snad mohla znamenat slovo„ firma“, i tak není identifikováno, o jakou firmu by se mělo jednat, zda o žalovaného či nějakou jinou společnost. Dále není konkretizován ani majetek, na němž měla údajná škoda vzniknout, jakým způsobem mělo ke škodě dojít (jakým jednáním žalobce) a v neposlední řadě není uvedena ani přibližná výše údajné škody. Žalobce má za to, že pro rozhodnutí věci je podstatné a zcela dostatečné posouzení výše popsaných obsahových nedostatků okamžitého zrušení, které způsobují jeho neurčitost a neplatnost, další dokazování považuje za nadbytečné. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalobce opakovaně porušoval povinnosti zaměstnance zvlášť hrubým způsobem a okamžité zrušení pracovního poměru, tak bylo dané platně. Žalobce opakovaně nedodržoval časy nástupů do zaměstnání, dostavoval se pozdě nebo až po telefonické výzvě. Nedodržoval časy jízd a záměrně cesty k zákazníkům prodlužoval, což dokazují výpisy z GPS. Na chování žalobce si opakovaně stěžovali zákazníci žalované. Žalobce rovněž záměrně poškodil zámkovou dlažbu zákazníků žalované spol. [příjmení]. V lednu 2021 žalobce z důvodu své nepozornosti naložený náklad vysypal a na místě se choval arogantně. Opakovaně používal při řízení mobilní telefon, což mu bylo vícekrát vytýkáno. V květnu 2021 žalobce z nepozornosti naboural automobil žalované, který jel před ním, což vedlo následně ke zdražení povinného ručení i havarijního pojištění. Na automobilu byla vyčíslena škoda ve výši 83 000 Kč. Dalším incidentem žalobce byla jízda, při které měla být žalované údajně uložena pokuta ve výši 50 000 Kč z důvodu prasklého skla. Žalovaný po tomto údajném incidentu zanechal nákladní automobil žalované na vozovce bez jakéhokoliv zabezpečení a odešel. Žalovaná zjistila, že k žádné kontrole ze strany policie nedošlo a celou záležitost si žalobce vymyslel. V květnu 2021 překročil žalobce rychlost jízdy, odmítal však uloženou pokutu žalované uhradit. Pracovní morálka žalobce se zhoršovala a ukončení pracovního poměru žalovanou, tak bylo zcela oprávněné. 3. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný dne [datum] nastoupil u žalované na pozici řidič s tím, že místem výkonu práce byla [obec]. 4. Ze mzdových výměrů má soud za prokázané, že žalovaná sjednala se žalobcem mzdu ve výši 15 000 Kč měsíčně, od [datum] ve výši 15 500 Kč. 5. Ze zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná zrušila se žalobcem pracovní poměr ke dni [datum]. Tento pracovní poměr zrušili v souladu s § 52 písm. g) zákoníku práce z důvodu, že žalobce porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů zvlášť hrubým způsobem. Důvody byly neuposlechnutí zaměstnavatele, neomluvená absence, ušlý zisk na základě zkratkovitého jednání zam-ce, škody na majetku fy. 6. Z nesouhlasu s ukončením pracovního poměru ze dne 3. 11. 2021 a podacího lístku má soud za prokázané, že žalobce sdělil žalované, že nesouhlasí s ukončením pracovního poměru, důvody uvedené v okamžitém zrušení považuje za nesmyslné a neoprávněné, a trvá na dalším zaměstnávání a přidělování práce. 7. Z evidenčního listu důchodového pojištění má soud za prokázané, že ke dni [datum] došlo k okamžitému zrušení pracovního poměru žalobce u žalované. 8. Dle ust. § 55 odst. 1 písm b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (ZP), zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. 9. Dle § 60 ZP v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží. 10. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu 21 Cdo 3648/2019 v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu nejsou pochybnosti o tom, že ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy„ méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“,„ závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“ a„ porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem“ definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení takové povinnosti (srov. z novějších rozhodnutí například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 21 Cdo 497/2019). Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být uveden nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v ustanovení § 55 odst. 1 zák. práce byl uplatněn, ale současně takovým způsobem, aby bylo nepochybné, v jakém konkrétním jednání zaměstnance je spatřován; jen taková konkretizace použitého důvodu po skutkové stránce zajišťuje, že nevzniknou pochybnosti o tom, z jakého důvodu byl pracovní poměr okamžitě zrušen, a že důvod nebude možné dodatečně měnit. Skutečnosti, které byly důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, přitom není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost a nesrozumitelnost projevu vůle je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné jen tehdy, kdyby se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. 2 Cdon 198/96, uveřejněný pod [číslo] v časopise Soudní judikatura, roč. 1998). U důvodu podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce je třeba věnovat přesnému popisu vytýkaného skutku zvýšenou pozornost, aby byla možná jeho přesná individualizace, je třeba uvést konkrétní údaje o tom, kdy, kde, jakým jednáním a která konkrétní povinnost měla být porušena (srov. dále například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4902/2014). Výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze "nahrazovat" nebo "doplňovat" vůli, kterou účastník v rozhodné době neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2001, sp. zn. 21 Cdo