19 C 351/2021-30 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 17. 11. 2021 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 23. 3. 2021 do zaplacení. 2. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 13. 12. 2019 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací č. 8029497 (dále jen„ smlouva“). Na základě této smlouvy zajišťovala žalobkyně žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu a to až do dne 30. 6. 2020, kdy byla smlouva ukončena. V souladu s čl. 4 zvláštních podmínek pro službu Kombinované televize [anonymizována dvě slova] žalobkyně měla žalovaná povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení Set-top box/CA Modul sériové číslo M91834ED4878 a technické zařízení Set-top box/CA Modul sériové číslo M91834ED2056 (dále jen„ technická zařízení“), která od žalobkyně převzala, což stvrdila svým podpisem na smlouvě. V případě nesplnění této povinnosti měla žalovaná zaplatit žalobkyni sjednanou smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každé nevrácené zařízení. Žalobkyně žalovanou vyzvala k vrácení technických zařízení dne 10. 3. 2021. Žalovaná však svůj závazek nesplnila ani částečně, a to i přes písemné výzvy žalobkyně. Žalobkyně současně poskytla žalované dodatečnou lhůtu ke splnění povinnosti. Ani přes tento krok žalovaná technická zařízení nevrátila. Žalobkyně má proto nárok na zaplacení i zákonných úroků z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, ve výši stanovené příslušným nařízením vlády, přičemž úroky z prodlení požaduje žalobkyně od marného uplynutí dodatečné lhůty stanovené k vrácení technických zařízení. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se ohledně tohoto procesního postupu nevyjádřili, ačkoli jim výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav a má za prokázané následující: 6. Ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 13. 12. 2019 soud naznal, že žalobkyně jako [právnická osoba], uzavřela se žalovanou tuto smlouvu, na jejímž základě se zavázala žalované poskytovat veřejně dostupné služby elektronických komunikací a žalovaná se zavázala za ně zaplatit sjednanou cenu. Žalobkyně zároveň ve smlouvě pronajala žalované technické zařízení Set-top box/CA Modul sériové číslo M91834ED4878 a Set-top box/CA Modul sériové číslo M91834ED2056. Strany si ve smlouvě sjednaly pro případ nevrácení zapůjčeného koncového zařízení smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč Součástí smlouvy byly zvláštní podmínky, které žalovaná od pověřeného zaměstnance žalobkyně převzala, což stvrdila svým podpisem. 7. Dle čl. 4 zvláštních podmínek pro službu Kombinované televize DIGI TV v případě ukončení smlouvy byla žalovaná povinna vrátit žalobkyni technické zařízení ve stavu odpovídajícím běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. 8. Ke dni 1. 4. 2020 došlo ke změně názvu žalobkyně z [právnická osoba] na [právnická osoba] 9. Dopisem ze dne 10. 3. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty nejpozději do 22. 3. 2021. 10. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně: 11. Účastníci spolu uzavřeli smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb dle § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. 12. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 13. V návaznosti na provedené dokazování soud shledal žalobní návrh žalobkyně zcela po právu. Účastníci spolu uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na jejímž základě mimo jiné žalobkyně v souladu s § 2193 o. z. vypůjčila žalované technické zařízení umožňující jí využívat sjednané služby elektronických komunikací. Žalovaná porušila smluvní ujednání tím, že vypůjčená zařízení po ukončení smlouvy nevrátila, a to ani přes písemnou výzvu žalobkyně. Soud proto žalobkyni přiznal dle ustanovení § 2048 o. z. sjednanou smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní ve výzvě k plnění bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 626,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 650 Kč ve výši 976,50 Kč. 15. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaná povinna dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 16. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.