19 C 356/2021-50 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok dle tvrzení strany žalující představuje jistinu ve výši 47 999,56 Kč, kterou byla žalovaná povinna zaplatit původnímu věřiteli z titulu Smlouvu o osobní kreditní kartě reg. [číslo] (dále jen„ Smlouva“) uzavřené dne 23. 2. 2016 žalovaným s žalobkyní. Žalobkyně za žalovaným ke dni podání žaloby eviduje a touto žalobou nárokuje pohledávku sestávající z jistiny ve výši 43 999,56 Kč a příslušenství tvořeného: kapitalizovaným obchodním úrokem ke dni 29. 10. 2020 ve výši 8 781,94 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ke dni 29. 10. 2020 ve výši 846,86 Kč, obchodním úrokem z úvěru ve výši 21,99 % p.a. z částky 43 999,56 Kč (jistina) ode dne 30. 10. 2020 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 43 999,56 Kč (jistina) ode dne 30. 10. 2020 do zaplacení neuhrazenými poplatky ve výši 4 000 Kč. 3. Ve věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaný je státní příslušník SR. Je tak nutno aplikovat přímo použitelné předpisy Evropské unie, konkrétně Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 Brusel I. Bis (dále jen„ Brusel I. Bis“), které stanoví pravomoc soudů jednotlivých členských států na základě různých tzv. hraničních určovatelů. Uvedený případ nespadá do výlučné příslušnosti dle čl. 24 Brusel I. Bis. Vzhledem k tomu, že dlužník byl v době uzavření Smlouvy spotřebitel, který žalobce vyhledat, je možné uplatnit alternativní příslušnost podle čl. 7 odst. 1 písm. a) Brusel I. bis, a žalovat u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být plněn, pravomoc českých soudů je tedy dána. 4. Žalované bylo doručeno předvolání k prvému jednání ve věci více než deset dnů přede dnem jeho konání do vlastních rukou, přičemž byla upozorněna, že pokud se k němu bez důvodné a včasné omluvy nedostaví, může být vydán rozsudek pro zmeškání. Žalovaná se přesto bez omluvy k prvému jednání ve věci nedostavila a svou neúčast neomluvila. 5. Žalobkyně, která se dostavila, navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Protože byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, soud podle ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř. vydal rozsudek pro zmeškání, kterým žalobě zcela vyhověl, přičemž tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, vzal za nesporná. 6. Soud věc posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou dle § 2193 z.č. 89/2012 Sb. a dle z.č. 257/2016Sb. Olhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 595,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 47 999,56 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 3 020 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 120 Kč ve výši 1 075,20 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že jsou žalobkyní opakovaně podávány žaloby s obdobným skutkovým základem a stejnou právní kvalifikací, tedy soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.