20 C 89/2022-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 7 104 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] na jeho žádost za dne [datum] spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč. Totožnost žalovaného ověřila žalobkyně z kopie jeho občanského průkazu a platbou ve výši 1 Kč zaslanou žalovaným z jeho účtu na účet žalobkyně. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč ve lhůtě splatnosti [datum]. Žalovaný neuhradil ničeho, ač byl žalobkyní o zaplacení dvakrát upomenut. Upomínky byly zpoplatněny částkou 450 Kč, resp. 650 Kč. V souvislosti s předáním pohledávky k inkasnímu řízení inkasní agentuře byla žalovanému účtována náhrada nákladů dle čl. 7 smlouvy ve výši 1 500 Kč. V důsledku nesplnění smluvních povinností byla žalovanému účtována smluvní pokuta dle čl. 7 a 7.3 smlouvy ve výši 900 Kč. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván upomínkou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) soud k projednání věci samé nenařídil jednání, rozhodoval na základě obsahu spisu účastníků v této věci a v řízení provedených listinných důkazů i přes to, že došlo k částečnému zamítnutí žaloby. Zamítavý výrok je pouze důsledkem právního hodnocení těchto důkazů soudem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). 4. Z žalobkyní předložených listin, a to předsmluvních informací, kopie občanského průkazu žalovaného, smlouvy o spotřebitelském úvěru a výpisem z účtu žalobkyně ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne [datum] za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úrok z úvěru ve výši 39 % ročně a jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč, a to do 30 dnů od poskytnutí peněžních prostředků (čl. 4 a 5.1 smlouvy). Z čl. 7 smlouvy o úvěru soud ověřil, že účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 15 % z jistiny za porušení smluvních povinností ze strany žalovaného, konkrétně povinnosti předložit potvrzení o zaměstnání a potvrzení o hlášení k trvalému pobytu a že proti němu nejsou vedena žádná soudní řízení. Žalovaný byl před uzavřením smlouvy o právech a povinnostech vyplývajících ze smlouvy informován. Totožnost žalovaného byla ověřena z kopie jeho občanského průkazu. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému obnos 3 000 Kč na účet, z nějž žalovaný zaslal žalobkyni potvrzující platbu ve výši 1 Kč. Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně ohledně úhrady jeho závazků ze smlouvy, tedy že ve lhůtě splatnosti a ani poté neuhradil ničeho. Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně ohledně povinnosti žalovaného zaplatit smluvní pokutu, tedy že za porušení smluvních povinností byla žalovanému účtována smluvní pokuta ve výši 2 x 450 Kč. Výplatními páskami žalovaného za měsíce 6, 7, [číslo], výpisem z centrální evidence exekucí a posouzením úvěruschopnosti žadatele žalobkyně doložila, že před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného, když především zjistila, že jeho rozdíl měsíčních příjmů a výdajů činil přes 8 000 Kč a není proti žalovanému vedena žádná exekuce. Upomínkami ze dne [datum], [datum] a [datum] včetně podacích lístků ze dne [datum], [datum] a [datum] žalobkyně doložila, že žalovaného vyzývala k zaplacení jeho dluhu. Rozpisem účelně vynaložených nákladů na upomínání žalobkyně dokládala výši nákladů za zaslané upomínky a předání pohledávky po splatnosti k vymáhání inkasní agentuře ve výši 450 Kč, 650 Kč a 1 500 Kč. S výší nákladů spojených s uplatněním pohledávky byl žalovaný srozuměn, jejich výše byla uvedena v čl. 7 smlouvy o úvěru. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 2048 věta prvá o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 7. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn skutkový stav, jak výše uvedeno, tedy že mezi účastníky byl uzavřen závazkový vztah, kdy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit, a to včetně úroku a poplatku za poskytnutí úvěru ve sjednané lhůtě. Žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, když žalovanému poskytla jím požadované peněžní prostředky. Žalovaný však svým smluvním povinnostem nedostál, když nevrátil žalobkyni ničeho a nadále jí dluží poskytnutou částku 3 000 Kč. Soud proto žalobě co do žalované jistiny úvěru zcela vyhověl. Důvodným shledal soud též nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 900 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč Smluvní pokuta byla sjednána v souladu s § 2048 o. z. a s její výší byl žalovaný smlouvou seznámen. Rovněž s výší nákladů spojených s uplatněním pohledávky byl žalovaný smlouvou seznámen, žalobkyně předloženými důkazy bezpečně prokázala, že žalovaného vyzývala k zaplacení jeho dluhu a náklady jí tak skutečně vznikly. Nedůvodným pak shledal soud nárok žalobkyně na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč, který shledal v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši jistiny (činí více než 100 % jistiny). Ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit tento poplatek je tudíž dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné a soud žalobu v této části zamítl. 9. Výrok III. rozsudku je dán ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně ve věci uspěla co do částky 9 799,70 Kč, tj. 67 % z celku (počítáno včetně přiznaného úroku z prodlení vypočteného ke dni vyhlášení rozsudku) a neuspěla co do částky 3 204 Kč, tj. 33 % z celku. Žalobkyně má tak právo na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu úspěchu a neúspěchu ve věci, tj. ve výši 34 % z celkových účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, ze kterého 34 % činí 136 Kč. 10. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni přiznanou částku s příslušenstvím včetně náhrady nákladů řízení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).