7 C 366/2022 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Předmětem řízení je zaplacení částky 633 Kč (se zákonným úrokem z prodlení) jako dlužného pojistného na základě pojistné smlouvy [číslo] která měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným s počátkem pojištění 13. 4. 2021, a která zanikla ke dni 1. 12. 2021. S ohledem na to, že žalovaný je občanem Slovenské republiky, zkoumal soud, zda je mezinárodně příslušný k projednání věci dle Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen nařízení), když Česká republika i Slovenská republika jsou členkami EU, což odpovídá teritoriální působnosti tohoto nařízení. Jelikož se jedná o smlouvu uzavřenou dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., tj. civilní věc, je dána i věcná působnost nařízení. Podle článku 14 odst. 1 nařízení může (s výhradou článku 13 odst. 3) pojistitel žalovat pouze u soudů toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště, bez ohledu na to, zda je žalován pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba. V daném případě má žalovaný bydliště na území České republiky – hlášené bydliště má na adrese [adresa žalovaného], a proto může být žalován ve věci dlužného pojistného u soudů České republiky a Česká republika je tak příslušná k projednání a rozhodnutí ve věci, konkrétně pak Okresní soud v Mladé Boleslavi. Pro určení rozhodného hmotného práva se použije Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Toto nařízení se použije pro smlouvy uzavřené po 17. 12. 2009. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 7 odst. 3, podle kterého si strany mohou zvolit v případě jiné pojistné smlouvy, než je smlouva podle odstavce 2 (kryjící velké riziko), v souladu s článkem 3 pouze práva v odst. 3 vyjmenovaná a v míře, ve které nebylo právo rozhodné zvoleno stranami podle tohoto odstavce, se bude taková smlouva řídit právem členského státu, v němž se riziko nachází v okamžiku uzavření smlouvy. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ust. § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 13. 4. 2021 pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ve vlastnictví žalovaného, tovární značky Ford Focus, [registrační značka]. Pojištění bylo sjednáno na dobu neurčitou s počátkem dne 13. 4. 2021. Pojistné bylo sjednáno ve výši 5 816 Kč se čtvrtletní splatností (1 454 Kč). Pojistná smlouva zanikla dnem 30. 11. 2021 z důvodu dohody – žádost žalovaného o ukončení pojistné smlouvy [číslo] přičemž na smlouvě vznikl nedoplatek ve výši 633 Kč. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván upomínkou žalobkyně ze dne 16. 12. 2021 a upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 14. 2. 2022. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Účastníci platně uzavřeli pojistnou smlouvu podle ustanovení § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění (dále jen„ zákon“). Smlouva byla uzavřena podle § 2759 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, když žalovaný nabídku smlouvy přijal včasným zaplacením pojistného ve výši uvedené v nabídce. Žalovaný jako pojistník se zavázal hradit pojistné ve výši smluvené ve smlouvě, případně ve výši změněné pojistitelkou v souladu s § 2785 o. z. Za období od 13. 4. 2021 do 1. 12. 2021 žalovaný pojistné zcela neuhradil, a to ani po výzvě; žalobkyně jako pojistitel má proto právo na sjednané a dosud neuhrazené pojistné za uvedené období ve výši 633 Kč. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti sjednaném ve smlouvě (srov. § 2783 o. z.), dostal se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Z tohoto důvodu soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (srov. § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ode dne požadovaného žalobkyní (14. 12. 2021), když žalobkyně jej požadovala až ode dne, kdy již byl žalovaný v prodlení s úhradou pojistného. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobkyni zcela vyhověl, když žalovaný zůstal zcela nečinný a neuvedl nic, co by nárok žalobkyně zpochybnilo. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně, která se svého nároku domáhala formulářovou žalobou, byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši 1 489 Kč, které představují soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, a sice odměna advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 200 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepis žaloby) 600 Kč, 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21 % z částky 900 Kč, tj. 189 Kč. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.