9 C 23/2022-15 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaná byla dne 1. 11. 2020 ošetřena a pobývala v Protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo], která je provozována žalobkyní. V souvislosti s pobytem žalované v nemocničním zařízení vznikly žalobkyni náklady na léčení ve výši 3 000 Kč, k jejich úhradě byl žalované vystaven v den ošetření daňový doklad [číslo] ze dne 1. 11. 2020 se splatností 1. 12. 2020. Žalovaná písemným prohlášením ze dne 1. 11. 2020 dlužnou částku co do důvodu i výše uznala, přesto žalobkyni ničeho nezaplatila. Bezvýsledná byla i předžalobní upomínka žalobkyně žalované. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen: o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: žalovaná byla dne 1. 11. 2020 přijata k hospitalizaci do Protialkoholní záchytné stanice [ulice], [obec a číslo] (dále jen: záchytná stanice), po provedení nezbytných lékařských výkonů byla ze zdravotnického zařízení téhož dne propuštěna. Za dobu pobytu na záchytné stanici byly žalované žalobkyní vyúčtovány náklady v celkové výši 3 000 Kč, které žalovaná písemným prohlášením uznala. Podle § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., o ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, v pl. znění hradí dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána dopisem, v němž byla stanovena lhůta patnácti dnů k úhradě. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku neuhradila, je povinna vedle dlužné částky hradit i úroky z prodlení. Žalobkyně prokázala právní důvod výši žalované částky. Proto soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl, přičemž žalobkyni přiznal i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění, když splatnost pohledávky nastala 1. 12. 2020. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, které tvoří odměna advokáta za tři úkony právní služby ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tři režijní paušály po 100 Kč v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč dle položky 2 písm. a) sazebníku poplatků v příloze k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.