11 C 283/2023-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne [datum] na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 53 500 Kč, skládající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč, poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 21 000 Kč a smluvních pokut ve výši 2 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným jako podnikatelem uzavřela prostřednictvím webové stránky [webová adresa] dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit nejdéle do [datum]. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet], žalovaný však žalobkyni neuhradila ničeho. Za prodlení s úhradou splátek byl žalovanému vždy účtován jednorázová sankce 500 Kč. Celkový poplatek za poskytnutí úvěru činí 21 000 Kč a celková smluvní pokuta 2 500 Kč (500 Kč x 5 splátek). Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení žalované částky vyzván upomínkou zaslanou mu dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti a z nich učinil tento závěr o skutkovém stavu: 4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo poskytnutí podnikatelského úvěru ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal žalobkyni splatit čerpané peněžní prostředky a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1% za každý den čerpání úvěru v 5 splátkách ve výši 10 200 Kč. V každé splátce byla zahrnuta úhrada jistiny ve výši 6 000 Kč a poplatku ve výši 4 200 Kč. Splatnost poslední splátky měla nastat dne [datum]. Z čl. 8 smlouvy soud ověřil, že účastníci sjednali pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky smluvní pokutu ve výši 500 Kč. 5. Z potvrzení o přijaté platbě ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o podnikatelském úvěru (č. ú. [bankovní účet]) vyplatila částku 30 000 Kč. 6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že právní zástupce žalobkyně ve věci této zaslal žalovanému výzvu k úhradě žalované částky 7. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit společně s poplatky za poskytnutí úvěru ve sjednaných splátkách. Žalovaný svým smluvním povinnostem včas a řádně nedostál, když žalobkyni neuhradil ničeho, pročež byl povinen uhradit žalobkyni vedle svých primárních povinností i sjednanou smluvní pokutu. Splatnost poslední splátky a tedy i celého úvěru nastala dne [datum], přesto žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni nevyrovnal a zůstal jí dlužen žalovanou částku. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2048 věty prvé o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 11. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 12. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Žalobkyně předloženými důkazy prokázala svá žalobní tvrzení. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným byl založen smlouvou o úvěru uzavřenou dle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně svým smluvním povinnostem dostála, žalovaný nikoliv, když zůstal žalobkyni dlužen na jistině částku 30 000 Kč, na poplatcích za poskytnutí úvěru 21 000 Kč a na smluvní pokutě 2 500 Kč Smluvní pokuta za prodlení s úhradou splátek byla sjednána dle § 2048 o. z. a její výši soud považoval za přiměřenou. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do zákonného úroku z prodlení z žalované částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 13 090,50 Kč, které tvoří odměna advokáta za 2,5 úkonu právní služby (příprava a převzetí zastoupení jednoduchá výzva k plnění a podání žaloby) po 3 260 Kč ve výši 8 150 Kč podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tři režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada za daň z přidané hodnoty z částky 9 050 Kč ve výši 1 900,50 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a soudní poplatek ve výši 2 140 Kč dle položky 2 bod 1 písm. c) sazebníku poplatků v příloze k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 16. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 17. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.