13 C 100/2021-994 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou (kterou v průběhu řízení celkem 8 x rozšířila, 2 x vzala částečně zpět) po žalovaných domáhala jakožto nepřímý zástupce osob, jež zakoupily vozidla dotčená tzv. emisní kauzou„ Dieselgate“ (dále také jen„ kauza Dieselgate“), zaplacení částky celkem 1.562.880.000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je právnickou osobou založenou s cílem chránit zájmy a prosazovat oprávněné nároky spotřebitelů a dalších majitelů vozidel dotčených kauzou Dieselgate, kdy v tomto řízení zastupuje celkem [číslo] zákazníků, s nimiž má uzavřené komisionářské smlouvy. Tito zákazníci jsou majiteli vozidel, které obsahují motory s ilegálním softwarem (dále jen„ SW“) . 1. žalovaná je právnickou osobou a vrcholnou společností koncernu [anonymizováno], který zahrnuje i značku vozidel ŠKODA. 2. žalovaná je právnickou osobou patřící do koncernu [anonymizováno], dceřinou společností 1. žalované, vyrábějící vozidla značky ŠKODA. 1. žalovaná vyráběla v letech 2009 – 2015 dieselové motory (typ EA189 o obsahu 1.2 l, 1.6 l a 2.0 l TDI), jež obsahovaly SW sloužící k podvodné manipulaci testů emisních limitů, a tyto dodávala 2. žalované a ostatním členům koncernu, aby jej mohli montovat do svých vozidel ([anonymizováno], ŠKODA, [právnická osoba]). SW automaticky přepnul motor do testovacího režimu, který snížil vypouštěné emise oxidu dusíku (NOx), takže dané vozidlo podvodným způsobem splnilo emisní limity Euro 5 a Euro 6. V běžném provozu vozidlo několikanásobně tyto limity překračovalo. Žalované svým jednáním jednaly úmyslně v rozporu s dobrými mravy a úmyslně s využitím lsti zasáhly do práv zákazníků v zájmu dosahování vyšších zisků, ačkoli se prezentovaly svou šetrností k ochraně životního prostředí, ale ve skutečnosti podváděly své zákazníky a regulatorní orgány. Porušení předpisů ze strany žalovaných bylo předmětem rozsáhlého dokazování provedeného v USA, Německu a dalších zemích. Rovněž i žalované se k porušení těchto předpisů a k instalaci uvedeného SW do vozidel veřejně přiznaly. Žalované tak podle žalobkyně tímto úmyslně jednaly proti dobrým mravům, neboť takto došlo skrytě ke změně vlastností motoru. Každý zákazník utrpěl v souvislosti s jednáním žalovaných majetkovou újmu podle § 2909 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), v celkové výši 6.200 Kč obsahující: 1/ snížení zůstatkové hodnoty dotčeného vozidla ve výši 1.100 Kč; 2/ zvýšení nákladů na spotřebu pohonných hmot dotčeného vozidla po odstranění SW ve výši 1.200 Kč; 3/ snížení hodnoty dotčeného vozidla po odstranění SW v důsledku poklesu jeho výkonu ve výši 500 Kč; 4/ škodu, příp. bezdůvodné obohacení, v důsledku nadsazené kupní ceny dotčeného vozidla ve výši 3.400 Kč. Veškeré složky požadované náhrady škody byly žalobkyní přibližně stanovené (složky pod body 1/ až 3/ podle Expertního posudku Oxera), požadované v konzervativní výši, tj. nižší než výši přibližné. Nemajetkovou újmu, jíž se domáhala ve výši 213.800 Kč pro každého zákazníka podle § 2956 a § 2957 o. z., specifikovala tím způsobem, že se jedná o nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do práv poškozeného zákazníka, resp. do jeho cti, důvěry a jeho oklamání. Takovéto zneužívání zákazníků je učebnicovým příkladem rozporu s dobrými mravy, a to jak v rovině civilněprávní, tak v rovině nekalosoutěžní pro rozpor s dobrými mravy soutěže. Zásah do práv zákazníků nadále trvá, přičemž v zemích, kde si žalované svých zákazníků váží, byli zákazníci odškodněni. V ČR odškodněni nebyli, k zákazníkům v ČR se žalované chovají jako k zákazníkům tzv. druhé kategorie. Žalobkyně se velmi obsáhle v řízení vyjadřovala, odkazovala na četné novinové i internetové články, prohlášení představitelů žalovaných v tisku, zahraniční rozhodnutí a mnohé další, jež byly v řízení zamítnuty (blíže viz zamítnuté návrhy na dokazování v odst. 16 tohoto rozsudku). Aktivní legitimace žalobkyně je podle jejího tvrzení v této věci dána, neboť uzavřela s dotčenými zákazníky komisionářské smlouvy, tudíž je jejich nepřímým zástupcem. Je ve veřejném zájmu, aby byla chráněna jejich práva. Žádné ustanovení právního řádu nevylučuje možnost nepřímého zastoupení a starší judikatura k tzv. nepřímému zastoupení není v dnešní době použitelná. Žalobkyně k prokázání aktivní věcné legitimace odkazovala na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (dále jen„ NS ČR“), a to sp. zn. 21 Cdo 5138/2007 a sp. zn. 25 Cdo 3198/2008, k níž podala svůj vlastní výklad. Ke komisionářským smlouvám uvedla, že se v průběhu jejich uzavírání měnila jejich formulace, např. podmínky týkající se postoupení pohledávek, aj., což nedokázala blíže při ústním jednání dne [datum] s ohledem na (z jejího pohledu)„ časovou tíseň“ specifikovat. Obsah komisionářských smluv zůstal shodný v podstatných ohledech. 2. Žalobkyně vzala podáním ze dne [datum] žalobu co do částky 2.640.000 Kč, představující nárok 12 zákazníků, zpět, a to z důvodu žalobkyní způsobených nesrovnalostí v předložených komisionářských smlouvách a žalobních tvrzeních. Učinila tak před zahájením prvého jednání ve věci, soud proto výrokem I. řízení podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil. 3. Žalobkyně při prvém jednání ve věci dne [datum] uplatnila vůči samosoudkyni, JUDr. Kateřině Zavadilové, námitku podjatosti. Tuto spatřovala v nevyhovění samosoudkyně návrhu žalobkyně na fakultativní přerušení řízení z důvodu podaného dovolání žalobkyně u NS ČR vedeného pod sp. zn. 33 Cdo 935/2022, kde je řešena otázka tzv. nepřímého zastoupení na základě uzavřené komisionářské či inominátní smlouvy. Dále samosoudkyně sdělila svůj předběžný právní názor na věc, a to aniž bylo provedeno dokazování ve věci samé, což dokládá též systémovou podjatost soudců zdejšího soudu. Samosoudkyně nepovažovala žalobkyní vznesenou námitku podjatosti za důvodnou, neboť se jedná o námitky spočívající v postupu samosoudkyně v projednávané věci, což nejsou okolnosti, které by odůvodňovaly vyloučení samosoudkyně (§ 14 odst. 4 o. s. ř.). 4. Žalované se k žalobě vymezily negativně. Navrhovaly zamítnutí žaloby. 5. 1. žalovaná poukázala na skutečnost, že žalobkyně není aktivně věcně legitimována k podání žaloby, neboť zastupuje dotčené zákazníky nepřímo na základě uzavřených komisionářských smluv. Český právní řád nezná možnost zastoupení v soudním řízení prostřednictvím komisionáře. Jediné zastoupení, které zákon, který upravuje soudní řízení (o. s. ř.), zná, je uvedené v § 24 o. s. ř., tj. na základě plné moci. [jméno] na základě uzavřené komisionářské smlouvy. Nadto zde existuje další konkurence zastoupení, neboť žalobkyně je zastoupená advokátem na základě plné moci podle § 24 o. s. ř. a není tedy zřejmé, kdo je vlastně účastníkem sporu a kdo je zástupce. 1. žalovaná se dále vyjadřovala k jednotlivým složkám žalobkyní požadované škody i nemajetkové újmy, neztotožnila se s tvrzením žalobkyně, že by na uvedené měla žalobkyně nárok. 6. 2. žalovaná se ztotožnila s tvrzeními 1. žalované, a dále uvedla, že sama nebyla výrobcem motoru typu EA189, ani jej nevyvíjela, nýbrž jej pouze montovala do svých vozidel. Není jí proto známa technická otázka předmětného motoru a jeho SW. Uvedený motor byl instalován i do vozidel SEAT a Audi, jejichž výrobcem 2. žalovaná není, a proto ani nemůže být zavázána k jakémukoli nároku z titulu koupě uvedených vozů zákazníky, s nimiž žalobkyně uzavřela komisionářskou smlouvu. Dále poukazovala na promlčení nároků osob uplatněných žalobkyní po rozšíření žaloby dne [datum], tj. ve vztahu k rozšíření žaloby ze dne [datum] a násl. v celkové výši 754.820.000 Kč. Kauza Dieselgate se stala veřejně známou a mediálně sledovanou dne [datum]. Uvedené datum bylo určující pro počátek běhu tříleté subjektivní promlčecí lhůty ve vztahu k nárokům uplatněných žalobkyní. Žalobkyně byla založena dne [datum] za účelem uplatňování nároků, které jsou předmětem projednávané věci. K jejímu uplynutí tak došlo nejpozději dne [datum]. 7. Soud se v prvé řadě zabýval mezinárodní příslušností věc rozhodnout, neboť 1. žalovaná je právnickou osobou se sídlem v Německu Česká republika a Německo jsou členy Evropské unie, proto se na předmětné řízení vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 z [datum] o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení“). K uvedenému se vyjádřil v této věci Krajský soud v Praze pod č. j. 31 Nc 1201/2021 – 610, kde uzavřel, že na předmětnou věc se vztahuje čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 2 nařízení. Čl. 7 upravuje příslušnost danou na výběr, která dává žalobci možnost zvolit kromě soudu příslušného podle čl. 4 odst. 1 jiný, z jeho pohledu vhodnější soud. Čl. 7 stanoví nejen mezinárodní příslušnost soudu, ale i příslušnost místní. Příslušnost daná na výběr je výjimkou z obecného pravidla čl. 4 a má být vykládána restriktivně. Stejně tak je nutné vzít v potaz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum], sp. zn. C [číslo] – Verein für Kons