13 C 93/2023-16 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 5 000 Kč jako smluvní pokuty za nevrácení pronajatých zařízení Set-top box/CA Modul se sériovým číslem [anonymizováno], Set-top box/CA Modul se sériovým číslem [anonymizováno] a Set-top box/CA Modul se sériovým [číslo] přístupové karty [číslo] přístupové karty [číslo] přístupové karty [číslo]. Tato technická zařízení žalovaná od žalobkyně převzala na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené dne 21. 8. 2020. V době uzavření smlouvy vystupovala žalobkyně pod názvem [právnická osoba] a s účinností ode dne 1. 4. 2020 došlo ke změně dosavadní obchodní firmy [právnická osoba] na [právnická osoba] Na základě smlouvy [číslo] zajišťovala žalobkyně pro žalovanou služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do dne 30. 9. 2021, kdy došlo k ukončení smlouvy. Žalovaná měla povinnost pronajatá zařízení žalobkyni vrátit do 10 dnů od ukončení smlouvy, což však neučinila, a proto žalobkyni vznikl nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácení každého Set-top box/CA Modulů a ve výši 1 500 Kč za nevrácení každé Přístupové karty. Žalovaná dlužné částky neuhradila ani přes výzvu žalobkyně ze dne 10. 10. 2019, 10. 12. 2019 a výzvu zástupce žalobkyně ze dne 2. 10. 2020 neuhradila. Žalobkyně požaduje též přiznat zákonný úrok z prodlení z žalované částky ode dne uplynutí lhůty k plněné stanovené ve výzvě. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně jako [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 21. 8. 2020 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] – kombinovaná televize, na jejímž základě se zavázala žalované poskytovat veřejně dostupné služby elektronických komunikací a žalovaná se zavázala za ně zaplatit sjednanou cenu. Při uzavření smlouvy pronajala žalobkyně žalované technické zařízení Set-top box/CA Modul se sériovým číslem BI103696H50045125, technické zařízení Set-top box/CA Modul se sériovým číslem [anonymizováno], technické zařízení Set-top box/CA Modul se sériovým [číslo] přístupovou kartu [číslo] přístupovou kartu [číslo] přístupovou kartu [číslo]. Strany si ve smlouvě sjednaly pro případ nevrácení zapůjčeného koncového zařízení smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč a pro případ nevrácení přístupové karty smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč (prokázáno Smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] – kombinovaná televize ze dne 21. 8. 2020). Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky a zvláštní podmínky, které žalovaná od pověřeného zaměstnance žalobkyně převzala, což stvrdila svým podpisem (prokázáno Všeobecnými podmínkami pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, Zvláštními podmínkami pro službu Kombinované televize DIGI TV). Podle čl. 4 zvláštních podmínek pro službu Kombinované televize DIGI TV v případě ukončení smlouvy byla žalovaná povinna vrátit žalobkyni technické zařízení ve stavu odpovídajícím běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Ke dni 1. 4. 2020 došlo ke změně názvu žalobkyně z [právnická osoba] na [právnická osoba] (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku). Vzhledem k tomu, že žalovaná nevrátila zapůjčená zařízení do 10 dnů od ukončení smlouvy, k němuž došlo dne 30. 9. 2021, byla povinna hradit smluvní pokutu. Jelikož žalovaná na výzvy nereagovala, vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanou znovu ke splnění jejích povinnosti dopisem ze dne 21. 11. 2022 odeslaným jí dne 22. 11. 2022 (prokázáno výzvou k úhradě a vrácení technického zařízení ze dne 21. 11. 2022 a podacím archem ze dne 22. 11. 2022). 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 6. Účastníci spolu uzavřeli smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb podle § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. 7. Kupní smlouva na zařízení byla uzavřena v souladu s § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). 8. Podle § 2913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen„ o. z.“, poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. 9. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10. V návaznosti na provedené dokazování soud shledal žalobní návrh žalobkyně zcela po právu. Účastníci spolu uzavřeli dne 21. 8. 2020 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na jejímž základě mimo jiné žalobkyně v souladu s § 2193 o. z. vypůjčila žalované zařízení Set-top box a přístupové karty umožňující jí využívat sjednané služby elektronických komunikací. Žalovaná porušila smluvní ujednání tím, že vypůjčená zařízení po ukončení smluv o poskytování služeb elektronických komunikací ani přes výzvu žalobkyně nevrátila. Soud proto žalobkyni přiznal podle ustanovení § 2048 o. z. sjednanou smluvní pokutu ve výši 3 x 5 000 Kč a 3x 1 500 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni částku ve výši 19 500 Kč. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní ve výzvě k plnění bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 2 070,50 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 1 000 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 300 Kč, -) částkou 150 Kč, tj. odměnou za 1 úkon právní služby (zaslání předžalobní upomínky), -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 4 ve znění § 14b odst. 5 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 220,50 Kč. 12. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.