16 C 357/2021-110 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobce žalobou uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena nepřiměřenou délkou trestního řízení vedeného Policií ČR pod č. j. KRPS-82859/TČ-2015-010073 a následně Okresním soudem v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 17 T 40/2017 od 30. 9. 2015 do 17. 2. 2020. 2. Žalobě předcházelo uplatnění žádosti žalobce na náhradu nemajetkové újmy u žalované dne 30. 5. 2021, v souladu s § 14 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná ve věci předběžného projednání nároku žalobce vydala stanovisko dne 3. 11. 2021, č. j. MSP-1468/2021-ODSKODSK/10, v němž konstatovala nepřiměřenou délku trestního řízení, nicméně finanční náhradu nemajetkové újmy žádanou žalobcem nepovažovala za odpovídající zadostiučinění s ohledem na utrpěnou nemajetkovou újmu. 3. Samostatnou žalobou uplatnil žalobce u Obvodního soudu pro Prahu 2 nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč, způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí. 4. Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality ze dne 30. 9. 2015, č. j. KRPS-82859-260/TČ-2015-010073-KO, které bylo doručeno žalobci dne 30. 9. 2015, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného. Žalobce se o trestním řízení dozvěděl již v únoru 2015, kdy byl telefonicky kontaktován Městským ředitelstvím policie [obec] a bylo mu sděleno, že v souvislosti s šetřením rozsáhlé majetkové trestné činnosti bylo pojato podezření, že na Magistrátu města Mladá Boleslav, Odboru dopravy a silničního hospodářství, jehož je žalobce vedoucím, jistý [jméno] [příjmení] registroval vozidla dovezená ze zahraničí, o nichž bylo zjištěno, že jsou kradená a mají padělaná čísla [příjmení]. Jedno z těchto vozidel zakoupila žalobcova manželka a žalobce byl policejním orgánem telefonicky požádán, zda by mj. mohl toto vozidlo předat policejnímu orgánu pro účely trestního řízení. Žalobce této žádosti vyhověl a dne 25. 2. 2015 vozidlo předal policejnímu orgánu. Od tohoto data žalobce odvozuje svou vědomost o probíhajícím trestním řízení, neboť již předáním vozidla policejnímu orgánu byl přímo dotčen na svých právech. Trestní řízení vedené proti žalobci bylo skončeno dne 17. 12. 2020, kdy mu bylo doručeno usnesení Ústavního soudu z téhož dne. Předmětné řízení tak trvalo podle žalobce od 25. 2. 2015 (podle soudu od 30. 9. 2015 viz níže) do 17. 12. 2020 a bylo nepřiměřeně dlouhé. Ve vyjádření ze dne 27. 1. 2022 žalobce zdůraznil ústavní základ jím uplatněného nároku (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). 5. Žalobce zdůraznil, že se na délce trestního řízení nepodílel. Šlo podle jeho názoru o trestní věc, která se nijak nevymykala právní, skutkovou ani procesní složitostí, orgány činné v trestním řízení zpracovávaly běžný objem důkazní materie, byly vyřizovány běžné opravné prostředky a žalobce orgány činné v trestním řízení nezatěžoval zjevně bezdůvodnými podáními. Žalobce se domnívá, že délka řízení byla jednoznačně negativně ovlivněna postupem státních orgánů. Podle žalobce k nepřiměřené délce řízení docházelo, jak před orgány PČR, tak později v soudním řízení. Kritizoval vydání vozidla [značka automobilu] [anonymizována čtyři slova] LV opatřené padělaným číslem [právnická osoba], v souvislosti s jehož koupí byl odsouzen za přečin podílnictví z nedbalosti podle § 215 odstavec 1 z. č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019. Žalobce tvrdil, že vydání vozidla bylo předčasné, ztížilo provedení revizního znaleckého posudku. Na délce řízení před soudy se podle žalobce významně negativně projevilo nerespektování závazného právního stanoviska odvolacího soudu soudem prvního stupně. Žalobce poukazoval též na průtahy soudu spočívající v nikoliv včasném vyhotovování rozhodnutí soudu prvního stupně. 6. Žalobce tvrdil, že nepřiměřenou délkou uvedeného trestního řízení mu byla způsobena nemajetková újma, za níž touto žalobou požaduje přiměřené zadostiučinění 200 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že řízení mělo pro něj zvýšený význam, neboť šlo o trestní řízení, které jej i bezprostředně existenčně ohrožovalo. V roce 2015 bylo žalobci 53 let, jeho celoživotní praxe a zkušenosti plynuly z oblasti veřejné správy. Žalobce tvrdil, že mu reálně hrozilo, že o své zaměstnání přijde, ve svém oboru už se nezaměstná. Zdůraznil, že soudem prvého stupně mu byl třikrát uložen trest zákazu činnosti v délce 5 let. Žalobci hrozilo, že bude zcela bez příjmu, a to za situace, kdy jeho manželka je v invalidním důchodu a žalobce až do svých 60 let musí splácet hypotéku na dům ve výši cca 15 000 Kč měsíčně. 7. Soud poučil žalobce, že je třeba dotvrdit a prokázat nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s obavami z výsledku trestního řízení v rozsahu, jež překračuje běžnou obavu (ta se presumuje), a které byly odvislé od individuálních poměrů žalobce (např. existence hypotéky, ohrožení jeho další zaměstnavatelnosti atd.). Podle stanoviska NS ČR R 58/2011 bod V.„ Náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. (…) Uvedené však působí jen pro stav nejistoty účastníka nepřiměřeně dlouze vedeného řízení. Byla-li by újma spojována s jiným následkem, uplatní se plně procesní povinnosti a břemena včetně důkazního. Žalobce reagoval vyjádřením na l. [číslo] tak, že žádá nahradit pouze tu nemajetkovou újmu, která se podle ustálené judikatury NS ČR a ESLP presumuje a nebude proto na poučení reagovat. Soud by tedy, s ohledem na upřesnění rozsahu požadované nemajetkové újmy žalobcem, v dalším řízení již nebral v úvahu původní tvrzení o nemajetkové újmě v rozsahu, v němž se újma výrazně individualizovala, jak uvedeno níže, soud však nezjistil odpovědnostní titul, a proto na posouzení rozsahu nemajetkové újmy nedošlo. 8. Žalovaná ve vyjádření ze dne 6. 1. 2022 uvedla, že„ obecně nelze v předmětném řízení konstatovat jednotlivé průtahy“, neboť žádný z orgánů činných v trestním řízení nebyl procesně nečinný. Měla za to, že jednotlivé procesní úkony byly prováděny průběžně, obviněným [celé jméno žalobce] nebyly v průběhu řízení namítány průtahy ani podávány stížnosti ohledně délky vedení řízení. Řízení považovala za zahájené doručením usnesení Policie ČR, č. j. KRPS-82859-260/TČ-2015-010073-KO, žalobci dne 30. 9. 2015 a ukončené doručením usnesení sp. zn. III. ÚS 2966/20 o odmítnutí ústavní stížnosti dne 17. 12. 2020. Poukázala na rozsah spisového materiálu čítající přes 2 900 stran, množství provedených důkazů včetně znaleckých posudků, odborných vyjádření a výslechu svědků. Zdůraznila, že věc měla i mezinárodní prvek, když bylo spolupracováno s Interpolem, vyžádána právní pomoc z několika států. Podle žalované cit:„ Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní složité“. Uvedla, že význam řízení pro žalobce byl shledán jako nízký. Měla za to, že bylo vedeno důvodné trestní stíhání, které si odsouzený způsobil sám svým předchozím protiprávním jednáním. Dále připomněla odůvodnění rozhodnutí NS ČR sp.zn. 30 Cdo 3867/2011, podle kterého„ ti kdo spáchali trestný čin si započetí vedení trestního řízení přivozují tolika sami svým jednáním“. Uvedla, že neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Jaká by byla přiměřená délka tohoto konkrétního řízení, žalovaná neuvedla, pouze konstatovala cit:„ délku předmětného řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou“. Považovala za dostatečné samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalovaná vznesla námitku promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy. 9. Žalovanou vydané stanovisko ze dne 3. 11. 2021 je obsahově téměř totožné s vyjádřením učiněným vůči soudu dne 6. 1. 2022, obsahuje tedy pouze minimum skutečností rozhodných pro posouzení žalobcova nároku, a pokud je uvádí, jsou to naopak skutečnosti, kterými sama žalovaná odůvodňuje složitost případu (viz strana 3 odst. 2-5 stanoviska). Soud proto vyzval žalovanou, aby blíže specifikovala konkrétní skutečnosti na základě, kterých dospěla k závěru o nepřiměřené délce řízení. Odpověď žalované (l. [číslo] spisu) byla stejně obecná jako jí předtím vydané stanovisko. 10. Následně při jednání soudu žalovaná změnila názor vyjádřený ve stanovisku z předsoudního jednání s žalobcem o náhradě nemajetkové újmy, a to tak, že v předmětném trestním řízení nedošlo k porušení žalobcova práva na spravedlivý proces. 11. Ve vyjádření ze dne 9. 8. 2022 žalovaná blíže odůvodnila změnu svého názoru na přiměřenost délky předmětného řízení. Poukázala na konstatování Krajského soud v Praze v rozsudku ze dne 12. 3. 2020, že soud prvního stupně respektoval názory KS vyslovené v usneseních, kterými zrušil předchozí jednotlivé rozsudky, a že řízení samo netrpí žádnou procesní vadou, respektive na konstatování NS ČR v usnesení 8 Tdo 667/2020, jimž bylo odmítnuto odvolání žalobce, o tom, že postupem nižších soudů nedošlo k porušení pravidel spravedlivého procesu garantovaného Listinou základních práv a svobod,