19 C 15/2023-21 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Manžel se svým návrhem domáhal rozvodu manželství. Manželka s návrhem na rozvod souhlasila. Mezi manžely jsou shodná následující právně významná tvrzení, prokázaná výpověďmi obou manželů, jež pokládá soud za závěr o skutkovém stavu: 1. manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] v [anonymizováno] oblast, [anonymizováno] okres, městys [anonymizováno], [země], 2. z manželství se nenarodily žádné děti, 3. manželé netvoří manželské společenství, intimně se nestýkají po dobu více 6 měsíců, ani jeden z manželů nechce společenství obnovit. <b>Posouzení pravomoci českých soudů a rozhodného práva</b> Vzhledem k tomu, že manželem je státní příslušník Slovenské republiky, který má bydliště na území České republiky a manželkou je státní příslušnice Ukrajiny, která má také bydliště na území České republiky, se soud nejdříve zabýval otázkou pravomoci (mezinárodní příslušností) českého soudu a posléze otázkou rozhodného práva. Soud tuto otázku pravomoci posoudil v souladu s § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, za situace, kdy na skutkové okolnosti věci nedopadá mezinárodní smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou ze dne 28. 5. 2021 o právní pomoci v občanských věcech, a mezi Českou republikou a Slovenskou republikou není řízení o rozvodu upraveno dvoustranou smlouvou, a současně je Česká republika členským státem Evropské unie. Podle kapitoly II oddílu I čl. 3 písm. a) bod i), s ohledem na čl. 6 bod 2, nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí, jsou ve věcech týkajících se rozvodu příslušné soudy členského státu, na jehož území mají manželé obvyklý pobyt. V daném případě jsou příslušné soudy České republiky. Rozhodné právo soud zjistil podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dle kterých se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Přičemž osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. V daném případě je rozhodným právem právo České republiky. K důvodům rozvratu manželství soud zjistil shodným tvrzením manželů, že mezi manžely byla odlišná očekávání od manželského svazku, která se nenaplnila. Oba manželé prohlásili, že nemají zájem manželství obnovit, neboť jej pokládali za tolik rozvrácené, že nelze očekávat jeho obnovení. Právním závěrům o zjištěném skutkovém stavu Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 3 o. z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. V posuzovaném případě ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ustanovení § 758 o. z., jelikož netvoří manželské společenství, ani jeden z manželů nechce manželské soužití obnovit a v manželství setrvat. Jelikož byly splněny všechny podmínky ustanovení § 755 o. z., soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje v rozdílných názorech na společné soužití. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.