19 C 362/2023-11 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen původní věřitel). Pohledávka od původního věřitele byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 8. 2023 na společnost [právnická osoba], [IČO]. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 16. 6. 2023 mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], jako postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. 2. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 21. 6. 2022 úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 21. 7. 2022. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 145,16 Kč, a smluvního úroku stanoveného dle čl. II.2.b smlouvy ve výši 443,84 Kč. 3. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku webové stránky [webová adresa]. 4. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS, v tomto případě je kód [číslo]. Autorizační kód je přidělen žalovanému na základě žádosti o úvěr na jeho verifikovaný mobilní telefon. SMS Kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. 5. Původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 21. 6. 2022. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Jako variabilní symbol, byl mezi stranami zvolen jako rodné číslo žalovaného. 6. Žalovaný na předmětný úvěr neuhradil dle tvrzení žalobkyně ničeho. 7. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 8. Soud věc rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů bez nařízení jednání ve znění § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“). 9. Z žalobkyní založených listin soud zjistil skutkový stav tak, jak je tvrzený shora. 10. Soud posoudil vztah mezi účastníky jako vztah ze spotřebitelského úvěru, který se řídí v prvé řadě zákonem č. 257/2016 Sb. 11. Za této situace se soud nejdříve zabýval otázkou, zda byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. K tomuto žalobkyně pouze tvrdila, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází, a na základě této lustrace nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti, a proto bylo žádosti o úvěr vyhověno. Výslovně uvedla, že k tomu nenavrhuje žádné důkazy. Dále uvedla, že pokud by soud dospěl k závěru, že nárok nelze z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru přiznat, žádá soud, aby nárok posoudil v části neuhrazené jistiny úvěru jako bezdůvodné obohacení na straně žalované. 12. Soud dospěl k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti jen lustrací veřejně dostupných rejstříků není řádnou analýzou příjmů a výdajů žalovaného, a tudíž není řádné zkoumání úvěruschopnosti, tak jak k ní pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy zákon zavazuje věřitele ze spotřebitelského úvěru. 13. Nárok je eventuelně žalován jako bezdůvodné obohacení, které vzniklo v důsledku neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nebyla schopna, respektive dobrovolně upustila od dokazování skutečnosti, prokázat, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost. Bezdůvodné obohacení v tomto případě se neřídí podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., ale podle speciálního ustanovení § 87 a následující zákona č. 257/2016 Sb. 14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 15. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl pouze částečně co do jistiny 15 000 Kč, která byla žalovanému prokazatelně převedena na jeho peněžní účet, a o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil, pokud tuto částku k výzvě žalobkyně, na kterou přešlo vlastnické právo k pohledávce smlouvou o postoupení ze dne 16. 6. 2023, neuhradil. Žalovaný nijak neprokázal, že by tato pohledávka, byť jen částečně zanikla. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018 uvedl, že § 87 zák. č. 257/2016 Sb. představuje speciální skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení, prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení do doby rozhodnutí soudu nenastává, splatnost nastává až rozhodnutím soudu. Z uvedeného důvodu soud zamítl úroky z prodlení, které žalobkyně požadovala. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 926,40 Kč, přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 864 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 589 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.