21 C 148/2022-35 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 24 116,58 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému přečerpání spočívající ve zpřístupnění peněžních prostředků žalovanému nad rámec aktuálního zůstatku na účtu ve sjednané výši 20 000 Kč a za dohodnutých podmínek. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a případnými dalšími platbami. Kontokorent byl splatný na požádání. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalovaný je oprávněn splácet čerpané částky v termínech a částkách dle svého uvážení, musí být však splaceny v plné výši, včetně úroků a cen, nejpozději do 1 roku od prvního čerpání. Nejpozději k tomuto datu měl žalovaný zajistit na účtu dostatek prostředků ke splacení. Čerpat mohl i opakovaně s tím, že úvěr musel být splacen do 1 roku od každého prvního čerpání následujícího po splacení úvěru v plné výši. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svých smluvních závazků, proto právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s upozorněním, že dlužná částka byla převedena ke dni [datum] na evidenční účet. Pohledávka se tak stala k tomuto dni splatnou. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, ač byl žalobkyní o jeho zaplacení upomínán předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 24 116,58 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 116,58 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o kontokorentním úvěru vedeném na účtu žalovaného u právní předchůdkyně žalobkyně č. [bankovní účet] (prokázáno rámcovou smlouvou o finančních službách ze dne [datum] včetně přílohy, smlouvou o kontokorentním úvěru ze dne [datum]). Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když učinila zjištění o měsíčním příjmu žalovaného ve výši 23 829 Kč z žádosti o úvěr a ověřila jeho pravdivost porovnáním s průměrným měsíčním příjmem žalovaného dle výpisu z účtu žalovaného. Dále stanovila jeho měsíční výdaje dle svého interního ekonomického modelu na 10 810 Kč, ačkoli žalovaný uvedl v žádosti 6 500 Kč. Dále banka zjistila úvěrové zatížení žalovaného a dospěla k závěru, že žalovanému po odečtení nového úvěrového zatížení od příjmů zbylo na pokrytí životních nákladů 21 262 Kč měsíčně (prokázáno posouzením úvěruschopnosti klienta, výpisy z účtu žalovaného za období od ledna 2019 do dubna 2019). Na základě uzavřené smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do celkové výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy se staly všeobecné obchodní podmínky a ceník právní předchůdkyně žalobkyně. Výše úroku byla stanovena na 18,9 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 1 roku, přičemž při opětovném čerpání úvěru byl povinen jej splatit do 1 roku ode dne opětovného čerpání následujícího po úplném splacení úvěru (prokázáno smlouvou o kontokorentním úvěru ze dne [datum]). Žalovaný porušil závazky ze smlouvy, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně využila svého oprávnění dle čl. 3 smlouvy a dopisem ze dne [datum] požádala žalovaného o úhradu celé dlužné částky ve výši 24 533,40 Kč, skládající se z částky 24 116, 58 Kč představující nepovolené přečerpání a částky 416,82 Kč představující řádný úrok a zákonné úroky z prodlení. Ke dni [datum] převedla právní předchůdkyně žalobkyně dluh žalovaného na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a pohledávka se k tomuto dni stala splatnou (prokázáno poslední výzvou před podáním žaloby ze dne [datum], výpisy z účtu žalovaného za období od června 2019 do dubna 2020, výpisem poplatků za rok 2019, mimořádným výpisem zúčtovaných transakcí). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], odeslaným téhož dne (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy [číslo] – předávací protokol a přílohy [číslo] potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího archu z téhož dne). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne [datum], odeslanou dne [datum], žalovaný však na dlužnou částku neuhradil ničeho (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne [datum] včetně podacího archu ze dne [datum]). 6. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn skutkový stav, jak je výše uvedeno, tedy že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o kontokorentním úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému k jeho běžnému účtu úvěr formou úvěrového rámce s limitem 20 000 Kč, který byl žalovaný při splnění smluvních podmínek oprávněn opakovaně čerpat. Žalovaný se smlouvou zavázal splácet čerpané peněžní prostředky společně se sjednaným úrokem ve výši 18,9 % ročně. Právní předchůdkyně žalobkyně svým smluvním povinnostem dostála, když žalovanému umožnila čerpání peněžních prostředků do výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný však svým smluvním povinnostem nedostál, a proto právní předchůdkyně žalobkyně převedla dluh žalovaného na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a pohledávku zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek postoupila právní předchůdkyně žalobkyně předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný ani poté neuhradil ničeho. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 10. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 12. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla k běžnému účtu spotřebitelský úvěr ve formě úvěrového rámce s limitem 20 000 Kč a žalovaný ve lhůtě splatnosti nevrátil právní předchůdkyni čerpané peněžní prostředky, přičemž tato částka ve výši 24 116,58 Kč byla převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Žalovaný na dlužnou částku dosud neuhradil ničeho. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a uložil žalovanému povinnost k úhradě částky 24 116,58 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 24 116,58 Kč od [datum] do zaplacení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalovaného. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ve věci úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů ve výši 2 417 Kč Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. se