9 C 162/2023-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkovou částku 10 545 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s poukazem zejména na tyto skutečnosti: žalobkyně má vůči žalovanému dvě dílčí pohledávky, a to na zaplacení částky 6 215 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 915 Kč od [datum] do zaplacení a dále na zaplacení částky 4 330 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 030 Kč od [datum] do zaplacení, neboť žalovaný je vlastníkem nebo provozovatelem osobního automobilu, [registrační značka], přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v obdobích od [datum] do [datum] a dále od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). [název žalobkyně] vyzvala dne [datum] (co do první dílčí pohledávky) a dne [datum] (co do druhé dílčí pohledávky) žalovaného v souladu s § 24c zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného za nepojištěná období, sestávající ze základů příspěvku 5 915 Kč a 4 030 Kč, též nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč za každou dílčí pohledávku. Žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Dříve než soud ve věci rozhodnul, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 10 550 Kč. Žalobkyně v podání ze dne [datum] uvedla, že žalovaný po podání žaloby uhradil žalobkyni celkovou částku 10 550 Kč, kterou žalobkyně započetla na úhradu jistiny ve výši 6 215 Kč (nárok [číslo]) a na úhradu jistiny ve výši 4 330 Kč (nárok [číslo]). Zbylá částka ve výši 5 Kč byla započtena na částečnou úhradu úroku z prodlení (nárok [číslo]). Žalobkyně proto požaduje po žalovaném již zaplacení pouze zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně ž částky 5 915 Kč od [datum] do zaplacení (tj. částku 773 Kč z titulu nároku [číslo]) a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 4 030 Kč od [datum] do zaplacení (tj. částku 530 Kč z titulu nároku [číslo]). Výrokem I. tohoto rozsudku proto soud částečně řízení zastavil, a to co do celkové částky 10 550 Kč. Z výzvy ze dne [datum] a [datum] soud vzal za prokázané, že [název žalobkyně] vyzvala žalovaného k zaplacení částky 5 915 Kč a 4 030 Kč jako zákonných příspěvků nepojištěného vozidla, neboť z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel vozidla a vozidlo nemá ve výše uvedených obdobích uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 65 Kč, náklady uplatnění 300 Kč za každou dílčí pohledávku, tj. celkem 600 Kč. Totéž prokazuje upomínka ze dne [datum]. Doručenkou zaslanou na adresu žalovaného bylo prokázáno, že výzvy k zaplacení k úhradě zákonného příspěvku se do jeho dispoziční sféry dostaly dne [datum] a [datum]. Podle ustanovení § 24c zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla je-li provozováno tuzemské vozidlo bez pojištění odpovědnosti v rozporu s tímto zákonem, je vlastník vozidla povinen uhradit Kanceláři ([název žalobkyně]) příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Za úhradu příspěvku podle věty první odpovídá společně a nerozdílně s vlastníkem vozidla jeho provozovatel, není-li současně jeho vlastníkem. Povinnost podle věty první a druhé vzniká tomu vlastníkovi a provozovateli vozidla, který byl nebo měl být zapsán v registru silničních vozidel v době, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. To neplatí v případě, kdy pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d). Dle stejného ustanovení se výše příspěvku určí součtem hodnoty vypočtené vynásobením výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a nákladů na jeho uplatnění, v případě jeho nezaplacení včetně nákladů na jeho vymáhání. Výše denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel stanoví příloha k tomuto zákonu. Při zjišťování údajů podle odstavců 1 a 2 vychází Kancelář z porovnání údajů podle § 15 odst. 3 (prováděného Ministerstvem dopravy). Protože soud vycházel ze skutkového stavu, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel vozidla a vozidlo nemělo ve výše uvedených obdobích uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, bylo žalobě vyhověno, a to co do částky požadované žalobkyní po částečném zpětvzetí – resp. co do úroků z prodlení, které nebyly ke dni rozhodnutí žalovaným uhrazeny (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. a pozdějších nařízení). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 545 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud podotýká, že vycházel z návrhu žalobkyně na přiznání této částky 2 252 Kč, neboť žalobkyně se zjevně nákladů spojených s částečným zpětvzetím vůči žalovanému vzdala. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni přiznanou částku ve výši 773 Kč a 530 Kč, též náhradu nákladů řízení 2 252 Kč, v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), přičemž náhradu nákladů řízení je povinen zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně, která je advokátkou (§ 149 o. s. ř.).