9 C 330/2023-16 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu náhrady škody proti žalovanému ve výši žalované částky, kterou žalovaný způsobil poškozenému na vozidle Volkswagen kombi [registrační značka], když tuto škodu včetně poplatků za vyřízení uhradila žalobkyně z důvodu uzavřené pojistné smlouvy o havarijním pojištění mezi ní a poškozeným. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, především z relace dopravní nehody ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací]; Uplatnění práva na náhradu plnění ze dne [datum]; Detaily transakcí částek 3 025 Kč a 8 152 Kč, faktura za opravu vozidla; Výzvy k plnění ze dne [datum], považuje tvrzení žalobkyně v plném rozsahu za zcela pravdivá, přičemž co do svých skutkových závěrů na tato zjištění odkazuje a zároveň zdůrazňuje: dne [datum] výlučně žalovaný způsobil vozidlem Volkswagen Passat [registrační značka], jehož je vlastníkem a provozovatelem, věcnou škodu ve výši 8 152 Kč na vozidle Volkswagen Combi, [registrační značka] (dále jen vozidlo poškozeného), jehož vlastníkem je [právnická osoba] (dále jen: poškozený), přičemž ke vzniku škody došlo na silnici první třídy [číslo] v katastru obce Bělá pod Bezdězem, kde žalovaný zezadu narazil do vozidla poškozeného. Žalovaný řídil vozidlo přesto, že měl v době dopravní nehody platný zákaz řízení motorových vozidel. Žalobkyně vyřídila škodní událost a poškozenému uhradila částku 8 152 Kč, jako náhradu nákladů na opravu poškozeného vozidla, a ověřenému partnerovi, který šetřil škodní událost, poté zaplatila částku 3 025 Kč, jako náhradu nákladů spojených s vyřízením případu. Celkem tak žalobkyně z garančního fondu uhradila částku 11 177 Kč. V této výši tak žalovaný žalobkyni způsobil škodu, neboť uvedené částky (škodu včetně poplatku za vyřízení) žalobkyně uhradila s ohledem na uzavřenou pojistnou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a poškozeným. <i>Podle ustanovení § 33 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, přechází na pojistitele výplatou pojistného plnění z pojištění právo na náhradu škody proti žalovanému, který za škodu odpovídá.</i> Dle § 2894 (1) z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen: o. z.) povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). (2) Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu. <i>Podle § [číslo] škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem.</i> S přihlédnutím k výše uvedenému má soud za to, že nárok žalobkyně vůči žalovanému je v plném rozsahu důvodný. Žalovaný způsobil vozidlem Volkswagen Passat [registrační značka], jehož je vlastníkem a provozovatelem, věcnou škodu ve výši 8 152 Kč na vozidle Volkswagen kombi [registrační značka], jehož vlastníkem je [právnická osoba], přičemž v okamžiku dopravní nehody byl pod vlivem alkoholu. Žalobkyně vyřídila škodní událost a poškozenému uhradila částku 8 152 Kč, jako náhradu nákladů na opravu poškozeného vozidla, a dále zaplatila třetí osobě náhradu nákladů spojených s vyřízením případu ve výši 3 025 Kč Celkem tak žalobkyně z garančního fondu uhradila částku 11 177 Kč, kterou se nyní důvodně po žalovaném domáhá. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Zároveň soud tímto výrokem přiznal žalobkyni proti žalovanému i právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 177 Kč od [datum] do zaplacení (§ 1970 o. z.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 668,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 177 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 790 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 850 Kč ve výši 1 018,50 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce, který je advokátem (§ 149 o. s. ř.) Přiznanou částku i náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě zákonné, tj. 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).