9 C 39/2023-16 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u nadepsaného soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 13 656,86 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně jako dodavatel poslední instance, poté co původní dodavatel pozbyl oprávnění nebo schopnost dodávat elektřinu, dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa [ulice a číslo], [PSČ] [obec], [anonymizována dvě slova]: [číslo]. Dne [datum] vyúčtovala žalobkyně žalovanému fakturou [číslo] splatnou dne [datum] cenu odebrané elektřiny za období [datum] až [datum] částkou 17 656,86 Kč. Žalovaný na tuto fakturu uhradil dne [datum] částku 4 000 Kč a dále ničeho neuhradil. Před podáním žaloby pak byl žalovaný k zaplacení žalované částky vyzván upomínkou zaslanou mu dne [datum]. Žalobkyně požadovala i úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti faktury do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění a z nich dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalobkyně jako dodavatel poslední instance zajišťovala dodávky elektřiny pro odběrné místo žalovaného [ulice a číslo], [PSČ] [obec], [anonymizována dvě slova]: [číslo]. K ukončení režimu dodavatele poslední instance vyúčtovala žalobkyně žalovanému v období od [datum] do [datum] dodanou elektřinu o objemu [anonymizována dvě slova] kWh fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum] částkou 17 656,86 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení žalované částky vyzván upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] podanou k poštovní přepravě téhož dne (faktura [číslo] ze dne [datum], všeobecné podmínky dodávky elektřiny, předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně podacího archu). 4. Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně, že na fakturovanou částku uhradil pouze dne [datum] částku 4 000 Kč. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 6. Žalobkyně dodávala jako dodavatel poslední instance dle § 12a odst. 2 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, žalovanému elektřinu, neboť jeho smluvní dodavatel elektřiny, s nímž měla uzavřenou smlouvu o dodávce elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, pozbyl možnost obchodovat s elektřinou. Dle § 12b odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, byl žalovaný povinen platit platbu za dodanou elektřinu včetně záloh na dodávku elektřiny stanovených dodavatelem poslední instance. Žalovaný svou povinnost řádně a včas uhradit cenu za dodávku elektřiny nesplnil. 7. Žalobkyně prokázala tvrzení obsažená v žalobě, a soud proto jejímu návrhu beze zbytku vyhověl, příslušenství v podobě úroku z prodlení bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z., a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedeného vyúčtování, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 2 252 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 800 Kč a v nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny: -) částkou 900 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 300 Kč, -) paušální náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč. 9. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.