13 C 350/2023-17 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Předmětem řízení je zaplacení částky 25 Kč jako jízdného a částky 1 500 Kč jako přirážky k jízdnému v důsledku toho, že žalovaná dne [datum] cestovala v [obec] tramvají linky 8 veřejné linkové dopravy osob provozované žalobkyní a při přepravní kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem. Po zhodnocení listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná cestovala dne [datum] v 9:46 hod. městskou hromadnou dopravou v [obec], a to tramvají linky 8, kde byla kontrolována pověřeným kontrolorem Dopravního podniku města Brna, a.s. Při kontrole se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem a nezaplatila jízdné s přirážkou. Byl sepsán protokol o provedené kontrole, na němž byla žalovaná řádně identifikována a který podepsala. Podle smluvních přepravních podmínek žalobkyně činí přirážka k jízdnému při jízdě bez platného přepravního dokladu 1 500 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky, dosud však na ni neuhradila ničeho. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Tím, že žalovaná nastoupila do vozidla linkové hromadné dopravy, uzavřeli účastníci konkludentně smlouvu o přepravě osoby podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalovaná byla proto povinna uhradit jízdné a při kontrole se prokázat platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomu, že tak žalovaná neučinila, vznikla jí povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému - srov. § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Výše přirážky je v souladu s § 37 odst. 6 uvedeného zákona stanovena žalobkyní jako dopravcem na 1 500 Kč. Tím, že žalovaná svůj dluh nezaplatila v termínu splatnosti, dostala se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení, proto soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení z žalované částky (srov. § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 200 Kč (za výzvu k plnění a sepsání žaloby, viz § 14b odst. 5 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a obdobně i § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 42 Kč (21 % z částky 200 Kč, viz § 137 odst. 3 o. s. ř.). Náhrada nákladů byla přiznána v obecné lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Soud ve shodě se závěry Ústavního soudu ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 2777/2011 a pod sp. zn. Pl. ÚS 25/12 dospěl k závěru, že žalobkyni žádné jiné účelně vynaložené náklady v tomto řízení nevznikly. Odměnu za zastoupení advokátem nelze považovat za účelně vynaložený náklad vzhledem k charakteru a okolnostem případu - tj. typizovaná žaloba podávaná opakovaně v téměř nezměněné podobě, naprostá jednoduchost případu po skutkové i právní stránce a poměrně malá výše pohledávky. Žalobkyně je oprávněna se rozhodnout, jaká personální a jiná opatření přijme (např. i zastoupení advokátem), aby zajistila vymožení svých pohledávek. Nelze ale prostřednictvím institutu náhrady nákladů řízení systematicky generovat příjmy bez zohlednění toho, že faktická činnost advokáta v tomto případě nespočívá v kvalifikované a odborné právní pomoci, ale spíše v ryze administrativní činnosti. Na tu však nelze vztahovat principy a pravidla, která se uplatňují pro zastoupení advokátem v občanském soudním řízení. Vynaložené náklady na takto poskytnutou pomoc advokáta musí být váženy kritériem účelnosti jako zákonnou podmínkou pro přiznání jejich náhrady proti neúspěšné straně. Vynaložení částky na zastoupení advokátem ze strany žalobkyně přitom v posuzovaném případě nelze považovat za účelné. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.