13 C 59/2024-16 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. V žalobě tvrdí následující:Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, , které byly žalovanému zaslány na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě o úvěru. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnutou částku spolu s dohodnutými úroky a měsíčním poplatkem za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši , částka, v 36 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, za celou dobu smluvního vztahu uhradil celkem částku , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně proto v souladu se smlouvou o úvěru přistoupila k zesplatnění úvěru, což oznámila žalovanému dopisem ze dne , datum, a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Žalovanou částku , částka, tvoří jistina zápůjčky ve výši , částka, , dlužný úrok za poskytnutý úvěr přirostlý ke dni zesplatnění ve výši , částka, , dlužný poplatek za pojištění ve výši , částka, , dlužný smluvní pokuta do zesplatnění ve výši , částka, a dále smluvní pokuta ve výši , částka, vyčíslená ke dni , datum, . Žalobkyně požaduje dále po žalovaném zaplacení úroků a úroků z prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl vyzván předžalobní upomínkou ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena.3. K výzvě soudu, nechť uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo.5. V řízení byl prokázán následující skutkový stav:6. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., a žalovaný jako klient podepsali dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši , částka, (dále jen „smlouva o úvěru“). Žalobkyně uvedenou částku žalovanému v souladu se smlouvou o úvěru zaslala na bankovní účet č. 02524381173/0800. Ve smlouvě je uvedeno, že klient se zavazuje vrátit žalobkyni jistinu , částka, , úroky ve výši 59,85 % p.a. a měsíční poplatek za pojištění ve výši 13,95 % z částky ve výši , částka, , tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky v 36 měsíčních splátkách po , částka, . (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). V čl. 6 odst. 6. 3. smlouvy o úvěru je uvedeno, že pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn. celá jistina úvěru, veškeré úroky a smluvní pokuty přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se stávají splatnými (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). V části A – základní parametry úvěru smlouvy o úvěru je uvedeno, že výše výpůjční úrokové sazby činí 59,85 % ročně, a že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalovaný uhradil celkem pouze částku , částka, (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by uhradila více, než tvrdí žalobkyně). Žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost žalovaného (soudu známo z úřední činnosti).7. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, na žalobkyni (prokázáno společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne , datum, a přílohou č. , hodnota, - Seznam postoupených pohledávek ze dne , datum, ). Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný informován o tom, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacím lístkem ze dne , datum, ). Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužných částek (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne , datum, a podacím lístkem ze dne , datum, ). Zbývající dlužnou částku žalovaný neuhradil.8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:9. Na právní posouzení věci se použije úprava zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“ a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.10. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.16. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.19. Soudní dvůr , právnická osoba, – druhý senát v rozsudku ze dne , datum, ve věci OPR-, právnická osoba, . proti GK, C-679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a