19 C 390/2023-23 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k Okresnímu soudu ve , adresa, dne , datum, a postoupeným usnesením daného soudu ze dne , datum, , č. j. EPR 235563/2023-12, podepsanému soudu, tj. Okresnímu soudu v , jméno FO, , dále jen „soud“, domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobkyně, jako nájemce, a žalovaný, jako podnájemce, uzavřeli dne , datum, podnájemní smlouvu č. , hodnota, , dále jen "podnájemní smlouva", na základě které se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému k dočasnému užívání byt č. 2684/17, , adresa, , dále jen „předmět podnájmu", a žalovaný se zavázal platit žalobkyni podnájemné a další poplatky za služby spojené s užíváním předmětu podnájmu a dále po skončení podnájemního vztahu uhradit nedoplatky z vyúčtování zálohových plateb na služby spojené s podnájmem. V podnájemní smlouvě si strany ujednaly dobu trvání podnájmu od , datum, do 29. 2. 202024, měsíční podnájemné za užívání předmětu podnájmu ve výši , částka, , zálohové platby za služby ve výši , částka, a poplatky za služby spojené s užíváním předmětu podnájmu ve výši , částka, . Žalovaný se dostal do prodlení se splácením splatných pohledávek vzniklých z podnájemní smlouvy, když žalobkyni uhradil pouze jedinou platbu ve výši , částka, , a to dne , datum, z bankovního účtu č. , č. účtu, , kterou žalobkyně započetla ve výši , částka, na zálohu na služby splatnou dne , datum, , ve výši , částka, na pojištění a asistenci splatné dne , datum, , ve výši , částka, na podnájemné splatné dne , datum, , ve výši , částka, na zálohu na služby splatnou dne , datum, , ve výši , částka, na pojištění a asistenci splatné dne , datum, a ve zbývající výši , částka, na podnájemné splatné dne , datum, , které tak bylo poníženo na , částka, . Dne , datum, a stejně tak dne , datum, měl žalovaný uhradit žalobkyni pojištění a asistenci ve výši , částka, , zálohu na služby ve výši , částka, a podnájemné ve výši , částka, , avšak žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Následně došlo k vyúčtování spotřeby plynu za rok 2023, na jehož základě byl dne , datum, žalovanému vrácen přeplatek z vyúčtování záloh ve výši , částka, , který byl zaúčtován na zálohu na služby ve výši , částka, splatnou dne , datum, , která tak byla ponížena na , částka, . Jelikož žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil, byl k její úhradě vyzván právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzvou ze dne , datum, odeslanou žalovanému dle podacího archu téhož dne. Žalovaný na výzvu nikterak nereagoval a žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném úhradu zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, , částky , částka, od , datum, do , datum, , z částky , částka, od , datum, do , datum, , z částky , částka, od , datum, do , datum, a z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivní.3. Žalovaný je státním příslušníkem Filipínské republiky, což do řízení vnáší mezinárodní prvek. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. V souvislosti s tím že Česká republika je členskou zemí EU, jedná se o civilněprávní spor, a na osoby, které mají bydliště v některém členském státě, se bez ohledu na jejich státní příslušnost vztahuje nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dále jen Nařízení Brusel I. bis, soud tedy posuzoval svou mezinárodní příslušnost dle Nařízení Brusel I. bis. Příslušnost zdejšího soudu je dána čl. 4 bodem 1 Nařízení Brusel I. bis, podle nějž, jak již bylo shora uvedeno, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. Dle čl. 4 odst. 2 nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Jelikož dle informačního systému základních registrů (ISZR) má žalovaný registrovaný trvalý pobyt na území České republiky v obvodu Okresního soudu v , jméno FO, , je zdejší soud mezinárodně příslušný k projednání žaloby proti žalovanému a rozhodnutí ve věci. Co se týče určení rozhodného práva, postupoval soud dle § 87 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dle kterého se smlouvy řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí bez pochybností vyplývat z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu.4. Žalovaný se poté, co byl soudem vyzván ve smyslu ust. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, k výzvě soudu nevyjádřil, a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání k výzvě soudu souhlasila. Z tohoto důvodu postupoval soud ve shodě s ust. § 115a o. s. ř., a rozhodl bez nařízení jednání.5. Z listinných důkazů založených žalobkyní do spisu, a to podnájemní smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , všeobecných obchodních podmínek platných od , datum, , podpisového archu, obratové historie, výpisu z obchodního rejstříku, řádného vyúčtování plynu za rok 2023 a předžalobní výzvy ze dne , datum, s podacím archem z téhož dne, soud zjistil skutkový stav, jak je tvrzen shora žalobkyní a pro stručnost na něj odkazuje.6. Žalovaný dluh soud posoudil jako dluh ze smlouvy o podnájmu bytu uzavřené podle § 2215 a následující zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen „o. z.“. Podnájemce měl povinnost hradit platby sjednané v podnájemní smlouvě. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 1968 a násl. o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení a věřitel se po něm může, mimo splnění dluhu, domáhat také zaplacení příslušenství pohledávky, a to konkrétně úroků z prodlení a nákladů právního zastoupení za úkony právní služby spojené s uplatněním nároku věřitele. Žalovaný byl o plnění upomenut předžalobní výzvou ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. ze dne , datum, , která byla žalovanému odeslána téhož dne. O příslušenství ve formě zákonných úroků z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. Žalovaný neprokázal, že by tvrzený dluh, který žalobkyně podpořila důkazy, byť i částečně uhradil, soud proto žalobě zcela vyhověl.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.”, z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .9. O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně bylo soudem rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O lhůtě ke splnění povinností soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.