21 C 58/2024-20 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví rozhodnutí z titulu nezaplaceného úvěru, který žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou uzavřeli prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku na internetových stránkách žalobkyně www.creditstar.cz. Žalobkyně poskytla dne , datum, žalovanému po ověření jeho identity částku ve výši , částka, , kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednanou úrokovou sazbou 0,9 % denně z vypůjčené částky, a to nejpozději dne , datum, . Celkem měl žalovaný zaplatit částku , částka, . Žalovaný neuhradil ničeho, a to ani přes výzvu k zaplacení zaslanou právním zástupcem žalobkyně. Žalobkyni proto vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně se tedy kromě zaplacení částky , částka, domáhala též zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, (ve výši 0,1 % z jistiny dluhu účtované od , datum, do , datum, ) a úroku z prodlení z jistiny , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil., právnická osoba, nařízeného jednání se žalobkyně omluvila a žalovaný se jej bez omluvy nezúčastnil, ačkoliv byl řádně předvolán, odročení jednání nežádal. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.4. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav.5. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalovaného (prokázáno kopií občanského průkazu žalovaného). Žalovaný v dotazníku sdělil, že je zaměstnán s příjmy , částka, měsíčně a výdaji , částka, měsíčně, žije v domácnosti s manželkou, která má vlastní příjem, a má dvě vyživovací povinnosti (prokázáno dotazníkem se záznamem z databáze SOLUS). Za měsíce prosinec 2019 až únor 2020 činil průměrný měsíční výdělek žalovaného , částka, (prokázáno výplatními páskami žalovaného za měsíce prosinec 2019 a leden a únor 2020). Žalobkyně měla k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za období měsíců říjen 2019 až březen 2020, přičemž byl v tomto období na účtu žalovaného stále totožný zůstatek , částka, (prokázáno Bank statement data skrz aplikaci Kontomatik). Žalobkyně a žalovaný následně uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to na internetových stránkách žalobkyně www.creditstar.cz, na kterých se žalovaný registroval. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný byla ve smlouvě identifikována rodným číslem, trvalou adresou, telefonním číslem, e-mailovou adresou a číslem účtu. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši , částka, s úrokovou sazbou 0,9 % z vypůjčené částky denně. Žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit ve třech splátkách do 90 dnů od odeslání finančních prostředků. Žalovaný se pro případ prodlení se splacením úvěru dále zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a všeobecnými obchodními podmínkami ke smlouvám o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně poskytla dne , datum, ze svého účtu částku , částka, na účet žalovaného č. , č. účtu, a vystavila žalovanému fakturu na splátku , částka, splatnou , datum, , splátku , částka, splatnou , datum, a splátku , částka, splatnou , datum, (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně a fakturou ke smlouvě o spotřebitelském ze dne , datum, ). Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho (tvrzení žalobkyně, které nikdo nerozporoval). Žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného dne , datum, k úhradě jistiny ve výši , částka, , úroku z úvěru ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, a úroku z prodlení ve výši , částka, s tím, ať tak učiní nejpozději do 7 dnů od odeslání upomínky. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána téhož dne (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne , datum, a potvrzením o odeslání písemnosti držitelem poštovní licence prostřednictvím Hybridní pošty).6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:7. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně dne , datum, zaslala na bankovní účet žalovaného částku ve výši , částka, , a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit částku ve výši , částka, ve třech splátkách do 90 dnů od poskytnutí finančních prostředků, tj. do , datum, . Žalovaný na poskytnutý úvěr před podáním žaloby neuhradil ničeho. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou ze dne , datum, , která mu byla zástupcem žalobkyně odeslána téhož dne. Žalobkyně neprověřila řádně možnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr.8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:9. Závazkový právní vztah uzavřeli žalovaný s žalobkyní dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.12. Dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.13. Dle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.14. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.15. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.16. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o